Vůbec první demonstrace proti komunistickému režimu proběhla v Praze. V Ostravě se o dva dny později uskutečnilo první shromáždění studentů mezi budovami na kolejích.
Jindřich Vaněk, pamětník listopadových událostí 89: "Tenkrát tam poprvé zazněly informace o tom, co se v Praze stalo a že i naše škola se ke stávce připojí a pak už se rozběhl celý ten kolotoč setkávání se ve škole, setkávání se v učebnách, setkávání se před školou. Zakládaly se fakultní a stávkové výbory, organizovali jsme se do skupin. Ty první dny byly hektické. Musím říct, že pro mě osobně to byly jedny z nejvíc opravdu prožitých dnů v životě.”
Nejtěžší bylo podle historiků přesvědčit dělníky a horníky, kteří se báli, že přijdou o své jistoty.
Michal Stehlík, historik, tvůrce podcastu Přepište dějiny: “Když se procházelo mezi horníky, mezi dělníky, tak tam vidíme nejen “to uvidíme, zda se to zvrtne” a funguje tam třeba to “oni nám vyhrožují, že nebude 13. plat a nebudou přídavky”. Takže tam se řešily úplně praktické, nebo pragmatické věci.”
Martin Groman, historik, tvůrce podcastu Přepište dějiny: “I tady se 21. už konala demonstrace, ale pořád jsou to ještě nízké stovky lidí, kteří se spontánně sejdou, v Brně se ve stejný den schází třeba 40 tisíc lidí. Tam je velký rozdíl, ale ona to Ostrava potom dožene po generální stávce, kdy i dělníci pochopí z velké části, že je konec, že definitivně padne ústřední výbor. Nicméně Ostrava je jediné místo v republice, kde ještě po generální stávce se koná demonstrace na podporu režimu.”
Nicméně bylo jasně vidět, že akce byla organizovaná komunistickou stranou a lidovými milicemi a že všichni demonstranti byli přiváženi nákladními auty ze všech končin kraje. To nebyli jenom Ostraváci.
V té době ale trucdemonstrace neměla téměř žádný význam, protože lidé už se přestali bát.