Jednačtyřicetiletá Pavla Jirušková z Karvinska jen těžko hledá slova popisující radost, že jsou oba se synem Alexandrem v pořádku. Třetí dítě si s manželem podle jejích slov pořídili jako „mazlíka“, protože první dvě děti už jsou velké. Nikdy by ji nenapadlo, že ji těhotenství může přinést život ohrožující komplikace. „Kvůli níže položené placentě jsem docházela do fakultky už několik týdnů před porodem do rizikové poradny pro těhotné,“ vzpomíná paní Pavla na konec svého těhotenství. Nic ale nenasvědčovalo tomu, že by se mohlo něco závažnějšího stát. „Byla jsem už týden po termínu, když jsem nastoupila do porodnice k vyvolání porodu, to byl pátek. V sobotu ráno jsem přirozeně porodila syna, ale konec porodu už si moc nepamatuji. Pak jsem se probudila až na ARU.“
Už ke konci porodu žena začala chvílemi ztrácet vědomí a zkušení lékaři porodnice Gynekologicko-porodnické kliniky vytušili, že se může jednat o embolii plodovou vodou. „Jedná se o vzácnou, ale velmi závažnou akutní nepředvídatelnou porodnickou komplikaci s vysokým rizikem, že rodička nepřežije,“ říká jedna ze zasahujících lékařek MUDr. Sylva Bajsová. „Během tohoto stavu může dojít k selhání životně důležitých orgánů, vzniku poruchy srážlivosti krve s masivním krvácením a hypotonií dělohy. Bylo nutné, abychom okamžitě svolali kolegy z dalších oddělení a jednali,“ dodal vedoucí lékař MUDr. David Matura.
Plodová voda obsahuje látky, které se nesmí dostat do kontaktu s žilní krví, protože aktivují srážecí systém a vyvolávají její nesrážlivost. V tu chvíli musel zasáhnout multidisciplinární tým čítající až pětadvacet zdravotníků a použít angiolinku. Speciální rentgenový zákrok, který se používá, když je potřeba zobrazit velkou cévu, zásobení některého orgánu krví nebo zdroj krvácení, provádějí kromě ostravské fakultní nemocnice jen další tři zdravotnická zařízení v Česku.
„Volal mi doktor Matura z porodnice, já jsem byl zrovna na nákupu, tak jsem tam nechal stát vozík a spěchal do nemocnice, abychom provedli embolizaci pánevních tepen, tedy ucpali jsme tepny vedoucí k děloze. Kdyby ta žena byla v jiné nemocnici, její naděje na přežití by se výrazně snížila,“ popisuje zásah vedoucí lékař angiolinky Ústavu radiodiagnostického doc. MUDr. Václav Procházka, Ph.D., MBA. „Kombinace těchto faktorů je velmi vzácná, šok nastává neskutečně rychle. Tato žena měla opravdu velké štěstí, komplikace s touto kombinací faktorů se objeví přibližně u jedné z 80 tisíc těhotných.“
„Díky okamžité mezioborové spolupráci porodníků, anesteziologů a intervenčních radiologů se podařilo zachránit život této pacientky bez nutnosti odnětí dělohy, stejně tak okamžitá neonatologická péče zachránila zdraví dítěte,“ dodává MUDr. Sylva Bajsová.
Svůj boj o život totiž svedl i syn Alexandr. „Dítě po porodu mělo nízkou srdeční akci a nedýchalo. Byla zahájena kardiopulmonální resuscitace s nutností zajištění dýchacích cest na porodním sále. Chlapec byl přijat na novorozeneckou jednotku intenzivní péče, kde by stabilizován a splňoval kritéria k celotělovému chlazení. Po 16 dnech hospitalizace na JIP se jeho stav natolik zlepšil, že mohl být přeložen na Oddělení intermediární péče,“ říká MUDr. Hana Burčková, vedoucí lékařka Jednotky intenzivní a resuscitační péče pro novorozence Oddělení neonatologie.
Zlepšení u Pavly Jiruškové přicházelo rychle. „Probrala jsem se po třech dnech na ARU, kde jsem byla v umělém spánku. Byla jsem zaintubovaná, takže mi sestřička donesla papír a tužku, abych se mohla ptát, a postupně mi řekla, co se stalo. Následující den jsem se přesunula na gynekologickou JIPku, za pár dní jsem se zlepšila natolik, že jsem mohla na oddělení šestinedělí, odkud jsem docházela za synem. Sašovi udělali mnoho vyšetření, která naštěstí dopadla všechna dobře.“
Se slzami v očích Pavla Jirušková přiznává, že výběr nemocnice jim oběma zachránil život. „Zvažovala jsem, že bych rodila jinde, ale nakonec rozhodlo právě to, že ve FN Ostrava je veškeré zázemí pro mě i miminko, což mi kladl na srdce i můj gynekolog. A měl pravdu. Péče tady je velmi lidská, individuální a celkově perfektní. Měli jsme oba obrovské štěstí, protože to vypadá, že budeme oba v pořádku, bez jakýchkoliv následků. Přesto se nemůžu ubránit otázce, proč zrovna já jsem si vytáhla toho černého Petra.“
