„Zástupci Národního památkového ústavu v Ostravě nás koncem loňského roku na společné schůzce informovali o tom, že navrhli bíloveckou obřadní smuteční síň k prohlášení za kulturní památku a společně jsme probrali různé možnosti, které jako vlastník máme,“ vysvětluje starostka města Bílovce Renata Mikolášová. „Osobně považuji za velmi důležité pečovat o významné stavby a chránit kulturní dědictví Bílovce i pro příští generace. A kdo jiný by se o tyto památky měl starat než město? Podobný názor sdíleli i ostatní členové vedení Bílovce. A tak i přesto, že Národní památkový ústav podává podnět na prohlášení všech staveb v tomto seznamu za kulturní památky, rozhodli jsme se jednat i samostatně a podat na ministerstvo kultury podnět také jménem vlastníka stavby, což by mohlo celý proces urychlit, “pokračuje starostka.
Obřadní smuteční síň, která byla postavena v roce 1976, se nachází ve vstupní části místního hřbitova na severovýchodním okraji města. Autory projektu z roku 1969 jsou architekti Miloslav Kadeřábek a Jaroslav Zbořil, kteří projektovali řadu dalších krematorií a smutečních síní na území tehdejší ČSSR.
Bílovec obřadní smuteční síň již léta pronajímá a současným provozovatelem je firma Agnes. „Ve smlouvě s provozovatelem si město mimo jiné vyhradilo právo na odsouhlasení veškerých úprav v objektu s tím, že zásadní zásahy do objektu po odsouhlasení město také financuje. V posledních letech zde proběhly většinou jen drobné stavební úpravy jako jsou oprava veřejných toalet v budově, výměna oken z východní strany, výměna dveří ze severní strany a oprava střechy po zatečení. Ty však zásadně nenarušily původní architekturu,“ navazuje starostka s tím, že zapsáním obřadní smuteční síně do seznamu kulturních památek by městu umožnilo mimo jiné žádat o dotace na její obnovu. „Smuteční síň si zaslouží opravy, potřebovala by vyměnit hlavní vchodové dveře i zbývající okna, vyměnit kryty světel v podlaze sálu, opravit vitráže ve světlíku sálu, zvažujeme možnost instalace kolumbária a čekají nás i další investice, které by měly být v souladu s původním architektonickým stylem.“
Střídmá, a přitom působivá umělecká výzdoba síně
Bílá stavba smuteční obřadní síně obdélníkového půdorysu má neobvykle tvarovanou stanovou střechu v podobě komolého jehlanu. V knize Architektura 60. a 70. let 20. století v České republice, kterou vydal NPÚ, se v hesle o bílovecké smuteční síni, napsaném historikem umění a architektury Martinem Strakošem uvádí, že architekti Miloslav Kadeřábek a Jaroslav Zbořil zdůraznili duchovní význam budovy. V textu se dále dočteme: „Zároveň tuto stránku stavby akcentovala i funerální skulptura, tvořená skupinou volně stojících kamenných ženských figur od sochaře Vladimíra Kýna. Smuteční síň se obrací k hřbitovnímu vstupu proskleným parterem s hlavním vchodem do předsálí obřadní místnosti. Odtud se vstupuje do sálu, který završuje segmentová klenba, ústící do světlíku, v němž se nachází barevná abstraktní vitráž od sklářského výtvarníka, grafika a malíře Bohumila Eliáše. Stěny sálu jsou pokryty dlaždicemi s diamantováním. Obklad, který se vyznačoval odlišnou barevností, byl v nedávné minulosti přetřen bílým nátěrem, a tím se změnilo barevné pojetí interiéru. Nad katafalkem se nachází reliéf ze svařovaného a taveného bronzu a keramiky nazvaný Věčná hmota od sochaře Vladislava Vaculky. Dispozici smuteční síně doplňují provozní místnosti po obvodu ústředního prostoru.“
Výstavba smutečních síní na území Československa 60. a 70. let představuje fenomén, který kvalitou a množstvím realizací dosáhl na poli funerální architektury světové úrovně. Charakteristickým rysem smutečních síní v druhé polovině 20. století bylo z hlediska svého poslání potlačení jakékoliv náboženské symboliky. Druhou vlastností z hlediska funkce byla absence provozního zázemí pro uskutečnění vlastního žehu, jako je tomu u krematorií.
