Myšlenka na hru o Cyranovi zrála v Rostandovi zřejmě už od dob studií. Jako by tušil, že látka z národních dějin v sobě skrývá potenciál skutečného triumfu. Živě se tradovala legenda o Cyranově obřím nosu, nezkrotné povaze a šermířském umění. Jeho údajná zdrženlivost vůči ženám pak pomohla autorovi vytvořit milostný trojúhelník a centrální zápletku – Cyrano totiž pomáhá svému soku Kristiánovi získat přízeň milované ženy tím, že jeho jménem píše milostné dopisy. Do cesty však postavil autor milencům překážku; tou byl intrikánský hrabě de Guiche, který chtěl Roxanu pro sebe. A příběh byl na světě. Rostand ho obdařil krásnými verši – jako přesvědčený obhájce veršovaného dramatu a velký ctitel Huga, Cervantese a Shakespeara vytvořil v Cyranovi dokonalou mluvu, v níž skloubil náročnou jazykovou formu s potřebami dynamiky dramatického děje.
Skutečný Cyrano – Hercule Savinien Cyrano – žil v letech 1619 až 1655. Narodil se v Paříži, nebyl tedy rodilým Gaskoňcem, jak říká legenda. Se svým přítelem Le Bretem sloužil u kadetů pod vedením gaskoňského kapitána Carbona de Castel-Jaloux a účastnil se obléhání Arrasu v roce 1640. Po zranění z boje se věnoval především literární tvorbě. Rok před smrtí se dočkal uvedení své jediné tragédie na divadle, ale kvůli protestům diváků byla ihned stažena. Kromě finanční nouze způsobily jeho předčasnou smrt vleklé, blíže nespecifikované zdravotní potíže. Ze Cyranova literárního odkazu měly nejsilnější ohlas filozofické romány Cesta na Měsíc a do Sluneční říše.
Světová premiéra Rostandova Cyrana z Bergeracu se v pařížském divadle Porte Saint-Martin konala 27. prosince 1897. V titulní roli exceloval slavný Constant Coquelin. Paříž vyvolávala Rostandovi slávu ještě dvě hodiny po půlnoci a čtyři dny po premiéře mu prezident Félix Faure udělil Řád čestné legie. Rostand se pak stal jako nejmladší spisovatel v historii členem Akademie. V dalších letech uvedl ještě dvě zajímavé premiéry (Orlík o Napoleonově synovi a alegorickou hru Jasnozpěv), které však Cyranův triumf nemohly překonat. Hra byla téměř okamžitě přeložena do mnoha jazyků včetně češtiny. Na konci 19. století tak nakrátko ožil divadelní ideál romantického hrdiny.
Nová inscenace Cyrana byla v opavském divadle kvůli pandemii odkládána a nakonec měla dvě předpremiéry v srpnu 2021. Až nyní se ale dostává k většímu počtu diváků: premiéra je naplánována na 30. leden 2022. Pod režijním vedením uměleckého šéfa Jiřího Seydlera uvidíte celý činoherní soubor posílený o několik hostů. V titulní roli se představí Martin Valouch, Kristiána hraje Daniel Volný a v roli Roxany alternují Andrea Zatloukalová a Soňa Křepelová. Výtvarné řešení je dílem scénografa Michala Hejmovského a kostýmy navrhl Tomáš Kypta. Přijďte se podívat a nechte se vnést do světa, kde nad ústupky, přetvářkou, hloupostí, zbabělostí a lží vítězí Cyranův čistý štít.
Soňa Křepelová je pro některé diváky možná ještě málo známá členka opavského činoherního souboru. Nastoupila k nám k covidové sezoně, kdy byl provoz divadla utlumen, a přestože už se podílela na řadě projektů (na jaře 2021 to byla například Oživená Slezanka, inscenované čtení Příběhu malého slona Babara nebo natáčení pohádky Broučci, kterou můžete stále vidět na internetové platformě Dramox), k první výrazné roli se dostává až teď. V lednové premiéře Cyrana z Bergeracu bude hrát Roxanu.
Soňo, prozraďte nám, jaká byla vaše reakce, když jste se dověděla, že budete hrát Roxanu?
Když jsem své jméno viděla napsané vedle jména Andreji Zatloukalové u role Roxany, okamžitě jsem volala uměleckému šéfu Jiřímu Seydlerovi. Ten zvedl telefon s tím, že si myslel, že chci roli odmítnout, ale já mu naopak z celého srdce poděkovala. Vážím si toho, že vymyslel, jak mě do inscenace zapojit. Nejen kvůli tomu, že Roxana je krásná a vysněná role mnoha hereček, ale že jsem po tak dlouhé době bez zkoušení a hraní měla opět možnost tvořit, pracovat a posouvat se dál. A to nejen profesně, ale především osobnostně. Jedna věc je totiž ztvárnit roli, ta druhá je umět pracovat se svým egem, což je v případě alternovaných rolí výzva. A já si troufnu říct, že jsme se s tím s Andreou popasovaly na výbornou, pomáhaly jsme si a navzájem se toho od sebe hodně naučily. A to mě moc těší.
Znala jste text? Viděla jste někdy předtím v divadle představení Cyrana?
Před pár lety jsem Cyrana viděla v podání divadelní společnosti INDIGO Company v režii Petra Mikesky s Danem Bambasem jako Cyranem a Lilian Fischerovou jako Roxanou na nádvoří průhonického zámku. A přiznám se, že v té době jsem víc než text vnímala atmosféru a příběh jako takový. Ani ve snu by mě tehdy nenapadlo, že dostanu příležitost si v tomto příběhu zahrát, natož hlavní ženskou postavu. Po našich předpremiérách jsem se byla na Cyrana podívat ještě v Divadle v Celetné v režii Jakuba Špalka s Martinem Hofmannem a Eliškou Hanušovou.
Roxana je (alespoň pro mě) postava s velmi tragickým obloukem. Téměř po celou dobu hry je klamána a nakonec přijde nadvakrát o svou životní lásku. Našla jste si k ní vztah?
Cesta, jakým uvědoměním a poznáním si Roxana projde a jak se vnitřně změní, mi připomíná mou vlastní životní dráhu a proměnu a můžu říct, že právě ona má na tom všem dost zásadní podíl, a tak si pro vyjádření mého vztahu k ní dovolím použít její vlastní slova – Roxana je pro mě „jméno, jež zapsáno zůstane navždy v nás“. Jen doufám, že s láskou to v mém životě dopadne šťastněji.
Překvapila vás složitost, náročnost textu? Jak jste se učila ty stovky veršů?
Víc než složitost a náročnost textu mě překvapil fakt, že když se člověk soustředí na význam slov, vět, monologů a dialogů, zkrátka jde po smyslu textu a vnímá situaci, jde učení samo… a co víc, v hlavě to zůstává.
Máte nějakou jinou vysněnou roli?
Roxana nebyla má vysněná role, protože jsem se zatím neodvážila o konkrétních rolích snít. A je zajímavé, že přišla ve chvíli, kdy jsem se sama zaobírala tématem lásky. Tak se těším, jaké další role ke mně přijdou a jaká životní témata otevřou.
Covidová doba kulturní život v mnohém poznamenala. Máte pro diváky argument, proč stojí za to i dnes přijít do divadla a dívat se nebo poslouchat s rouškou na obličeji herce či zpěváky na jevišti?
Divadlo je pro mě svět ve světě. A díky tomuto světu, díky příběhům, které se na jevišti odehrávají, a díky vlastní fantazii a představivosti se můžeme všichni, a to jak v hledišti, tak na jevišti či v zákulisí, aspoň na chvíli ocitnout v úplně jiném světě, řešit zcela jiné problémy, cítit se jinak a na okamžik nevnímat, co se v našem reálném životě děje. Umět se uvolnit, vyčistit si hlavu a předat si energii je v dnešní době to, co nám podle mě pomůže zachovat si duševní zdraví. A to je vedle toho fyzického zdraví za mě aktuálně ta největší priorita.
A jedna osobní otázka na konec našeho povídání: Koho by volila Soňa Křepelová, Cyrana nebo Kristiána?
Soňa Křepelová toužila poznat lásku. Tu poznala a není to ani Cyrano, ani Kristián.
Alžběta Matoušková