Jeho zásluhou nacházíme v opeře celé scény převzaté z románu. Libreto nebylo pro operu typické a Čajkovskij původně nezamýšlel napsat dílo pro divadlo. Přesto vznikla působivá opera plná vynikajících melodií, které podtrhují poezii Puškina. Hudební kompozice disponuje velkými výrazovými a zvukovými možnostmi romantické opery s velkými sborovými scénami, emotivními áriemi a baletními čísly.
Petr Iljič Čajkovskij (7. května 1840 – 6. listopad 1893) studoval na právnické fakultě v Petrohradě a studiu hudby se věnoval ve volném čase. V devatenácti letech dostal místo pomocného úředníka na ministerstvu spravedlnosti a pokračoval ve studiu práv. V roce 1863, těsně před promocí na právníka, opustil státní službu a dal se zapsat na konzervatoř, kde udělal velký dojem na jejího ředitele Antona Rubinsteina, který později přiměl svého bratra Nikolaje, aby Čajkovského – začínajícího skladatele, přijal jako učitele harmonie na nově otevřenou Moskevskou konzervatoř. Z jeho tvorby jsou nejznámější – symfonie Patetická, Italské capriccio, suita Mozartiana, smyčcová kvarteto D dur, Koncert pro klavír a orchestr č. 1 b moll a další. Dále složil deset oper, z nichž nejznámější jsou Evžen Oněgin, Piková dáma, Mazepa a Panna Orleánská. Nejvíce ho však proslavila jeho baletní díla Labutí jezero, Šípková Růženka a Louskáček. Několikrát navštívil Prahu, v roce 1888 řídil pražskou premiéru své opery Evžen Oněgin.
Čajkovskij psal Oněgina v roce 1877, který byl pro něj osudový a zahájil jeho novou etapu v tvorbě. Skladatel ukončil po 12 letech vyučování na konzervatoři, aby se mohl věnovat pouze komponování. V osobním životě ukončil krátké manželství, které uzavřel se svou obdivovatelkou a žačkou bez lásky jen proto, aby se nezachoval jako Oněgin k Taťáně. Možná jsou také pravdivé informace o skladatelově skrývané homosexualitě, která je uváděna jako zdroj jeho depresí a možnou příčinou jeho smrti (sebevraždy) po vypití cholerou infikované vody v roce 1893. Čajkovskij obdivoval tvorbu Puškina.
Alexandr Sergejevič Puškin (6. června 1799 – 10. února 1837) ruský básník, prozaik a dramatik, zakladatel novodobé ruské literatury, pocházel ze starého šlechtického rodu. Studoval v Carském Selu lyceum pro šlechtice. Později se politicky angažoval – sympatizoval s děkabristy, což bylo příčinou jeho vyhnanství od r. 1820. V roce 1826 Puškin odešel do Moskvy, aby požádal o zrušení vyhnanství. Od roku 1831 žil v Petrohradě, kde se oženil s N. N. Gončarovovou. Téhož roku se stal úředníkem ministerstva zahraničí. Dne 8. února 1837 se Puškin utkal v souboji s pistolemi s milencem své ženy a pozdějším francouzským diplomatem Georgesem d’Anthèsem. Puškin byl střelen do břicha a o dva dny později umírá. Je absurdní, že osud Puškina se ztotožnil z osudem Lenského, postavy z románu Evžen Oněgin. Z jeho tvorby je významné drama Boris Godunov, z prózy cyklus Bělkinovy povídky, novela Kapitánská dcerka a povídka Piková dáma, v nichž zobrazuje atmosféru panující v jednotlivých vrstvách ruské společnosti. Nejvýznamnější je jeho básnické dílo – pohádkový epos Ruslan a Ludmila, poémy Kavkazský zajatec, Bachčisarajská fontána, Cikáni, na jejichž základě vzniko vrcholné dílo Puškina – Evžen Oněgin, které psal sedm a půl roku (1823 – 1830). Román psaný ve verších je označován za dílo romantismu. Oněgin, Taťána, Lenský – hrdinové románu se bouří proti společenským konvencím a nechtějí se podřídit zákonům a svému pokryteckému okolí. Stávají se proto společenskými vyděděnci. Přesto jsou silnými a výjimečnými jedinci, vyznačující se vášnivou citovostí a trpící pocitem osamocení. Uzavírají se do svého nitra a končí tragicky smrtí nebo odsouzeni k psychickému strádání. Hrdinové románu prožívají osudovou lásku, která končí nešťastně z důvodu rozporu mezi snem, vidinou, představou, touhou nebo ideálem a zdrcující skutečností. (Romantický hrdina často splývá s autorem, který vyjadřuje v díle svůj názor, ale někdy vstupuje přímo do děje.) Oněgin, představitel zbytečného člověka, je hybnou silou k rozvratu životů dalších hrdinů a postav románu.
Dirigent: Petr Chromčák Režie: Lubor Cukr j.h.
Libreto: Konstantin Šilovskij a Petr Iljič Čajkovskij podle stejnojmenného veršovaného románu A. S. Puškina
Choreografie: Olga Kyndlová j.h. Sbormistr: Kremena Pešakova Výtvarník kostýmů: Roman Šolc j.h.
Výtvarník scény: Martin Černý j.h. Asistent režie: Marta Vaňkátová Korepetitoři: Libuše Vondráčková a Karel Mládek
Hrají: Taťána: Katarína Jorda Kramolišová, Agneša Vrábľová j.h. Olga: Alena Kropáčková j.h., Martina Kociánová j.h. Oněgin: Alexandr Vovk, Aleš Janiga j.h. Lenskij: Juraj Nociar, Dušan Růžička Gremin: Dalibor Hrda, Martin Gurbaľ j.h. Larina: Šárka Maršálová, Taťána Teslia j.h. Filipjevna: Erika Šporerová j.h., Jitka Zerhauová j.h. Triquet: Rudolf Medňanský, Michal Pavel Vojta j.h. Zareckij: Zdeněk Kapl, Peter Soós j.h. Setník: Roman Cimbál, Jan Honek Spoluúčinkuje orchestr, sbor a balet Slezského divadla Opava
Premiéra: 23. 2. 2014