Jindřich Štreit v době, kdy byl v nemilosti minulého režimu, v Lomnici pracoval na státním statku a současně zde také fotografoval.
Jindřich Štreit, fotograf: „Jsou to velké fotografie a jsou rozmístěny po celé vesnici tak, aby kdokoliv kolem nich projde, si je mohl prohlédnout a řekl si, tak to je fotka, která vznikla v Lomnici. Tyto fotografie mi ležely v archivu, potom jsem je udělal a teď jsou vystaveny tady.“
František Rechtorik, pamětník: „S Jindrou se známe ještě z gymplu. Taky mám spoustu jeho fotografií doma, pomalu bych mu mohl dělat jednu z těch výstav.“
Anketa, studentky Jindřicha Štreita:
„No nemá obdoby a my jsme moc tady, že i toho můžeme být.“
„Je to moc krásná akce a moc jsme si to tady užily.“
„Je to úžasná akce.“
„Jsem moc ráda, že jsme zpívali jak českou, tak slovenskou hymnu. Velmi důležité pro nás.“
„Tu sváteční atmosféru máme v sobě panem profesorem už od pátku, takže to byla jenom taková krásná tečka našeho setkání.“
Nápad uspořádat nevšední výstavu s vernisáží v podobě happeningu se zrodil při dlouhých povídáních mezi letitými kamarády – místostarostou Lomnice Alešem Jurovicem a divadelním režisérem, bruntálským rodákem Vladimírem Morávkem.
Aleš Jurovic (nez.), místostarosta Lomnice: „Napadl nás v tomhle Bohem vykořeněném kraji pohraničí a Sudet najít nějakou tradici, vrátit se zpět v historii a napadl nás Jindra Štreit. Vznikla tady kolekce 17 fotek, které v intravilánu obce budou viset do doby, než přežijí vlastní klinickou smrt.“
Vladimír Morávek, divadelní režisér: „Tak jsme tedy přemluvili Jindru, neboť to je jeden z největších Evropanů žijících v okrese Bruntál. Je třeba trávit čas tím, že vidíme, slyšíme, dotýkáme se.“
Obavy, že se vystavené fotografie stanou rychlou obětí vandalů, se nenaplnily. Jsou v pořádku a těší se stálé pozornosti.
