Základem sbírky Pavla Rapušáka se staly přístroje, které sám v minulosti používal.
Pavel Rapušák, sběratel, předseda Klubu za starý Bruntál: „Byla to náhoda, náhoda v tom, že léta fotografuji, takže doma fotoaparáty, nějakých 30 už jich tady bylo, takhle nějak naskládaných v krabicích a pak asi před třemi lety někdo přišel a říká: „Já likviduji byt, tam jsou nějaké fotoaparáty. Nechcete to?“ Já jsem říkal no dobře, tak my to vezmeme. A z toho vznikla taková myšlenka oslovit lidi, aby to nedávali do popelnic. Je v tom kus lidské práce, kus lidského umu.“
Sbírka nevzniká nákupem, ale výhradně z darů těch, kteří je doma přechovávají.
Pavel Rapušák, sběratel, předseda Klubu za starý Bruntál: „Je to ještě udělané tak, že každý tam má to svoje jméno, datum, kdy to odevzdal a kdyby jednou někdo přišel a řekl, že by si to zase chtěl zkusit a nebo s tím udělat něco jiného, má možnost si to zase od nás odnést.“
Dnes má sběratel ve sbírce přes 250 přístrojů. Rozdělených podle zemí a výrobců.
Pavel Rapušák, sběratel, předseda Klubu za starý Bruntál: „Kolem toho roku 1900, to jsou tady ty nejstarší přístroje, které my tady máme. Pak tady máme to, co náš trh dodával.To jsou východoněmecké fotoaparáty, kterými všichni fotografové v Československé republice prošli. Exakty, Praktiky, Very a tak dále. Další takovou velkou skupinou byly aparáty z Ruska, které se vyznačovaly výbornou optikou, špatnou mechanikou. Pak samozřejmě je tady ten český fenomén, československé fotoaparáty. Naoko bychom si mohli říct, že by byly i sesbíratelné, ony možná jsou.“
Do sbírky přispívají také místní fotografové.
Vlastimír Brabenec, fotograf, Bruntále: „Já jsem mysle, že fotoaparáty, které jsem použil, které jsem odfotil, že budu mít doma ve skříňce. Pak to dopadlo tím způsobem, že Pavel tady má ode mě tři přístroje.“
Sběratel po získání ještě dalších přístrojů uvažuje také o souhrnné výstavě své sbírky.
