Skotské dudy jsou starobylý hudební nástroj, který se ze Skotska pomalu šíří do celého světa. Jedním z mála dudáků v našem regionu, který hraje na pravé skotské dudy, je Jaromír Vrobel ze Starého Města u Bruntálu.
Jaromír Vrobel, dudák: „Když jsem poprvé slyšel dudy, tak jsem se do toho zamiloval.Tak jsem prostě musel odjet do Skotska a chodil jsem a chodil, až jsem si udělal kamaráda v jednom obchodu s dudama.“
Teď zbývala jenom maličkost - dudy si koupit a naučit se na ně hrát. To ovšem trvá několik let. První rok si začínající dudák na samotný nástroj vlastně ani nesáhne.
Jaromír Vrobel, dudák: „Rok cvičí pouze na tento chanter. To je minimálně rok, než zvládne základní techniku prstokladu , rytmiky a všech těch ostatních věcí, které k tomu potřebuje. Po roce se dostane, když bude dobrej, tak se po roce dostane k tomuhle nástroji a další rok až dva jenom do toho fouká, aby to vůbec rozfoukal, aby to hrálo. Pak teprve po těch třech letech si může zahrát nějakou píseň.“
Skotské dudy se od těch užívaných ve střední Evropě liší. Vzduch se do nich například nefouká druhým měchem, ale ústy, takže skotský dudák nemůže zpívat. Všechny typy dud mají několik základních částí.
Jaromír Vrobel, dudák: „Je to nějaký měch, na který jsou připojené píšťaly. Tyhlencty dudy mají měch kožený, hovězí. Nejlepší, zvukově nejlepší měchy se dělají z koziny. Do toho měchu jsou pak napojeny dromy.“
Ty jsou tři a znějí nepřetržitě. Tvoří tedy jakési pozadí melodické lince.
Jaromír Vrobel, dudák: „Jeden basový, ten je nejdelší, má dva stupně ladění, a dva výškové. Pak je tady píšťala, kterou se dovnitř fouká a pak je tady přednička, tzv. chanter a to je to, co hraje.“
Skotské dudy po staletí byly, a vlastně dosud jsou, především vojenským hudebním nástrojem. Jsou velmi hlasité, ve volné krajině se jejich zvuk line až do vzdálenosti pěti kilometrů.
