Libor Vojkůvka je vskutku renesanční člověk, muž mnoha zájmů a ctitel esoterických nauk. Vše dělá naplno - pracuje ze všech sil, ale také dobře ví, kdy je třeba se zastavit a načerpat nové síly.
Libor Vojkůvka, malíř a cestovatel: "Vážení přátelé, teď vám řeknu, jak já čerpám energii. Já, šedesátitříleté borec, jsem svižné jako mladík patnáctileté. To se dělá tak, že si tady sednu, strhnu halenu, všechnu zlobu, co mám v sobě, každé máme nějakou zlobu nebo jsme trochu naštvaní. Já už skoro žádou nemám, já jsem ju všechnu vypustil do země, ale kdyby mě něco napadlo, nasliním prsty a pustím všechno do země. To se dělá tak, že se zavřou oči, teď mám v sobě temnotu, zlobu, nenávist, závist a všecko. Teď pomalinku otvírám oči a pouštím do sebe každý den Boha. Bůh vytlačuje tu nenávist, zlobu, kterou bych v sobě mohl mít, já ju nemám, ale někdo ju má, zkuste to po mně, vypustím těma prstama do země. Máma nás tímto pupkem krmila a tam já si dám ruku a čerpám energii z kosmu. Teď ještě abyste věděli, jak ju čerpám - vezmu prsta, aby mně nevyběhla, a celou kosmickou energii si dávám do pupku. Cha, cha, cha, jolidý. Je tam."
Věřte, nebo nevěřte. Někomu se může zdát tento způsob mírně řečeno šarlatánský. Libor Vojkůvka se tak zbavuje napětí a čerpá nové síly už spoustu let. Je s ním naprosto spokojený a nemůže si ho vynachválit.
