Pod označením profesionální amatér si každý představí něco jiného. 71letý Eduard Mocek si občas profesionální amatér říká. Je špičkou mezi filmovými amatéry. Vystudoval filozofickou fakultu, teorii kultury. Pak pracoval v různých kulturních institucích a tehdy by ho asi ani náhodou nenapadlo, že bude většinu volného času trávit s kamerou a střihovým programem. Celá filmařská dráha pana Mocka začala zcela nenápadně. Vánocemi. "Jsem si před Vánoci říkal, že vnoučata jsou roztomilý. Musím si je natočit. Na památku. Tak jsem šel, koupil kameru a natočil jsem svůj - ne první film, ale svůj třetí film - ale první film na vlastní kameru," říká pan Mocek.
Od Vánoc s první kamerou uplynulo deset let. Za tu dobu natočil pan Mocek přes čtyřicet různých krátkých filmů. Většinou měly do dvaceti minut. Posbíral už stovku cen po celé republice. Téměř vždy se jeho snímky umístily na prvním místě. "Natáčel jsem brouky, mravence, breberky. A vznikl z toho film O hmyzu jen tak. Jenom tak, s takovým kručením skoro v žaludku, jsem to přihlásil do filmové soutěže Beskydský ještěr, tady ve Frýdku-Místku. Hned první cena. Tak to zkusím do Benátek nad Jizerou. Zase první cena. No, najednou jsem měl pocit, že jsem minimálně Forman. A začal jsem točit dál," rozpovídal se pan Mocek.
Mezi jeho první tvorbou převládaly videoklipy na hudbu například Jarka Nohavici. Sám má nejbližší vztah k několika filmů. Jeden mu připomíná mládí, kdy se často pohyboval na letišti. Jmenuje se Sága pobeskydských aviatiků. Jedním z jeho nejúspěšnějších a snad i nejnáročnějších filmů je snímek o Leoši Janáčkovi. Ten letos sklízel jeden úspěch za druhým. Získal 14 cen. Většinou to byla první místa. "Přináší mi obrovskou radost. Je to film Z listů důvěrných. O jedenáctiletém vztahu L. Janáčka ke Kamile Štoslové."
S čím profesionální amatér, který nikdy nechce být čistě profesionálem, přijde příště, ještě sám neví. V tuto chvíli další námět vymýšlí.
