Dvaasedmdesátiletý pan Karel už několik měsíců bydlí takto na chodníku v Okrajové ulici v Havířově. Se svým novým domovem je spokojen. Má postel, deky a víc prý nepotřebuje.
"Do azyláku nejdu ani za nic. Prosili mě i policajti i měšťáci, aby jsem šel na ten azylák, já jsem říkal neexistuje. Tam jsou bezďáci,” řekl pan Karel.
Co děláte, když je zima nebo prší?
“Tady sedím, mám takovou dobrou prošívanou deku s tou se zakryju a ta nepromokne,” dodal muž.
Místním lidem nejvíce vadí silný zápach. Někteří ale mají pochopení.
"Je to smutné, ale je to jeho volba. Vadí nám to, protože zapáchá, a to dost. Vidíte, že jdu po opačné straně chodníku,” řekl místní obyvatel.
“Neotravuje nikoho, některým lidem to vadí, mě třeba ne,” dodal jiný muž.
“On spával kousek na zastávce, teď je tady. Nic se neděje. Proč my lidé bychom s tím měli něco dělat? Chodí tady každý den policie, vidí to. Mělo by se město postarat,” řekla rozhořčená žena.
Město se už několik měsíců snaží muži pomoci, ten to odmítá.
“Jednou se podařilo muže dostat do azylového domu k provedení osobní hygieny a výměně oblečení. Jakmile provedl osobní hygienu a vyměnili mu oblečení, tak na vlastní žádost azylový dům opustil, byť mu bylo nabídnuto, že tam může zůstat. Údajně mu tento způsob života vyhovuje,” řekla vedoucí odboru sociálních věcí Bernarda Urbancová.
Marné jsou i kontroly strážníků. Muž na chvíli místo opustí a pak se zase vrátí. Jakmile se oteplí, chce se pan Karel přestěhovat do Horních Bludovic nebo k Žermanické přehradě.
