Slzy, ticho i vzpomínky, které ani po desítkách let nevybledly. V Životicích se opět sešli příbuzní obětí, aby uctili památku 36 mužů zavražděných gestapem v roce 1944. Právě příběhy jejich rodin připomínají, jak hluboké jizvy tato tragédie zanechala.
Aurelie Rozbrojová Dudová: "Měla jsem dva roky, nejstarší bylo 13 a zůstaly nám pozemky, grunt. Měli jsme dva koně, pět krav, prasnice, pole. A to jsme všechno musely my děti robit, než jsme šly do školy. A přišla jsem ze školy a totéž. Taťka chyběl.“
Úctu obětem vyjádřili i zástupci města a kraje.
Josef Bělica (ANO), hejtman MSK: "Je to velmi dojemné, já jsem za to velmi rád. Je důležité si odkaz, co se v Životicích stalo, připomínat. Právě proto, že to bylo důsledkem jednak toho, co se dělo v té době v Evropě a jednak bezpráví. A výsledky zločinných režimů, jakými jsou fašismus a nacismus."
Anežka Vavrousová Warcopová: "Bylo to důstojné, pěkné, hodně lidí na to pamatuje. Doufám, že kdo tady přijde, nikdo z nich nechce válku, která je za hranicemi."
