Pan Mirek z Havířova byl alkoholikem. Situaci sám nezvládal, a proto využil novou službu následné péče pro gamblery a alkoholiky Armády spásy. Nyní, stejně jako jeho dva kamarádi, ze zařízení odchází do běžného života s vírou alkoholu se už nedotknout.
Mirek: „Nemám na něho chuť, momentálně. Mám z toho trochu obavy, doufám, že mi to vyjde. Dva roky už abstinuji. Teď hlavně sháním zaměstnání, kde se dá. Je to na dobré cestě. Mám něco přislíbeno."
Komunita měla společnou oslavu na rozloučenou.
Květoslav Charuza: „Teď už jsou ty pocity smíšené, protože teď se dostaneme do bytu a tam už budeme sami a uvidíme co a jak dál. Za ten rok a půl jsem si zvykl na ty kluky a ti kluci byli pro mě určitým přínosem a doufám, že i já pro ně."
Zdeněk Sečka: „Toto zařízení mi zůstane navždy v paměti, protože mi změnilo život od A až do Z. Přehodnotil jsem celý život. Když člověk pije, tak má celý život naruby a vůbec si to neuvědomuje. Teprve až za ten rok a půl člověk zjišťuje, co všechno neměl a k čemu všemu byl lhostejný. Tak jsem rád, že teď vstupuji do života, který mi není lhostejný."
Po nástupu do zařízení má každý z mužů svůj kámen, který ho provází celým obdobím. Při odchodu symbolicky odloží kámen, svou závislost, na pamětní místo, jako vzpomínku pro ostatní.
Tomáš Kolondra, asistent oblastního ředitele Armády spásy Morava: „Když před tím jeden a půl rokem jsme začínali, tak jsem si říkal, kdo ví jestli to někdo dotáhne až do konce, ale máme tady dnes už ty první absolventy, kteří zdárně prošli celým programem, třemi fázemi. Těmto našim třem absolventům věříme. Věříme jim v tom, že dokážou obstát venku, protože ten program nebyl opravdu jednoduchý."
Absolventi programu budou od příštího týdne bydlet v tréningovém bytě Armády spásy, ve kterém mohou zůstat po dobu tří let. Pokud by potřebovali pomoci anebo by jim bylo jen po zařízení smutno, mohou ho kdykoliv navštívit.
