Soutěž pravidelně co tři roky vyhlašuje Ministerstvo školství, tělovýchovy a mládeže. Porota během tří dnů hodnotila sólovou a komorní hru.
Jana Prefetová, ředitelka ZUŠ L. Janáčka: „V jednotlivcích je povinná skladba z období baroka. Jde o polyfonní skladbu, musí předvést, že se s tím dokáží vypořádat. Další výběr skladeb už je libovolný. Záleží na učitelích, co jim vyberou. Celkově soutěží v ústředním kole 166 účastníků. 101 účastníků v sólové hře a zbytek je v komorní hře. Komorních souborů je tady 32."
Jaromír Zámečník, předseda poroty: „Pokud bych mohl zhodnotit na základě minulého ročníku, tak tato soutěž má o mnoho vyšší úroveň a je to možná i díky tomu, že rodiče žákům pořídili nástroje, které jsou z velké míry zahraniční. Nástroj u interpreta hraje dost velkou roli v jeho vlastní interpretaci."
Trochu netradiční projev při své sólové hře měl osmnáctiletý Václav Strýček, který se hře na akordeon věnuje již od pěti let.
Václav Strýček: „Já jsem vyloženě hledal něco, co nikdo jiný nedělá. Já jsem si říkal, co tak akordeonisti na soutěžích nedělají, co může vyrazit dech. Tak jsem si řekl, že to může být docela ono. Tak jsem to tam zkusil dát a jestli to zabralo, tak to je fajn."
Většinu mladých umělců přivedli ke hře na akordeon v útlém věku jejich rodiče.
Jan Kašpar: „Hraji na harmoniku už deset let. Moji rodiče už hráli. Mámě se líbil tento nástroj a navrhla mi, že bych mohl na něho hrát, to mi bylo pět. Baví mě to stále."
Marek Fuchs: „Na tento nástroj moc lidí nehraje, a to mi dává dobrý pocit."
Hana jako jediná měla během své hry stále úsměv na tváři.
Hana Hendrychová: „Snažím se být vážná, protože se nesmíte nechat rozhodit okolím a hrát si jen to své. Ale někdy mi to uklouzne a musím se zasmát."
