Senioři neskrývali dojetí.
paní Alena: “Velice jsme potěšení, děkujeme děti, že jste přišly, že jste nám udělaly radost a hlavně, aby se jim dařilo ve škole, protože to je budoucnost našeho národa.” Co jste dětem dnes předali? “Od kolegy obrázek k Velikonocům, aby měly děti na co vzpomínat, že tady byly.”
pan Karel: “Já jsem rád, že ty děti tady jsou i s paní učitelkou a panem místostarostou. My tu žijeme v takovém pěkném kolektivu. Jinak se nám tady bydlí nádherně.”
anketa, děti: “My jsme tady přišli pozdravit babičky a dědečky a rozesmát je, aby byli šťastní. A jsme hodně rádi, že jsme tady mohli jít.”
anketa, děti: “Připravili jsme si takové básničky a bylo to hrozně moc hezké. Přišli jsme hezké Velikonoce popřát.”
anketa, děti: “Já jsem se tady moc těšil a s taťkou a mamkou jsem trénoval, protože jsem si to nechtěl zkazit.”
Na vzpomínku společného setkání se děti seniorům podepsaly do jejich kroniky.
