Rudolf Janulek se narodil v roce 1927 v Karviné. Dětství prožil spolu s rodiči a svými pěti sourozenci ve Stonavě na statku. Později postavil dům v Lipinách. Pracoval na dole ČSA a dělal i promítače v bývalé kinokavárně Reflex. V době, když začala druhá světová válka, mu bylo 12 let.
Rudolf Janulek, válečný veterán: "V roce 38 roce obsadili Poláci celé Slezsko a 3.10. 1939 ho obsadili Němci."
Po základní škole studoval sedm měsíců zemědělskou školu, ta ale byla zrušena a pan Rudolf musel nastoupit ve čtrnácti letech jako hornický učeň.
Rudolf Janulek, válečný veterán: "Donuceně, tam vás zavolali, vyberte si šachtu, kterou chcete a konec, tam se nebavili s nikým. To byla tehdy Johan šachta, to bylo Larischových a po válce to byla Armáda. Jako hornický učeň, my jsme měli přídavky, my jsme nedostávali kořalku a cigarety, místo toho nám dávali sardinky ty oválné. Já jsem třeba na Vánoce přivezl 12 těch krabiček, tak celou rodinu jsme nafutrovali tím."
I v té těžké době se snažili udržovat vánoční tradice, zdobili stromeček a usedali ke štědrovečerní večeři.
Rudolf Janulek, válečný veterán: "Táta byl gazdou, takovým šafařem a měl kolegy lesníky, takže stromky jsme měli, co si vybrali, jedličky a tak. Dostal každý zaměstnanec kapra."
Vzpomíná, že v době svého mládí si pod stromeček dávali malé skromné dárky, jedny Vánoce ale dostal fotoaparát, který má dodnes.
Rudolf Janulek, válečný veterán: "To byl můj první, v roce 1940, jak tu Němci přišli, asi v roce 1938 mi ho koupil táta."
Na začátku roku 1945, 5. ledna ve svých 17 letech musel narukovat do Hradce Králové k letectvu. Den před koncem války, 2. května, přišel o nohu, po výskoku z letadla, které Němci na letišti poškodili.
Rudolf Janulek, válečný veterán: "Vyletěli jsem asi 600 metrů, jeden motor pryč, druhý pryč. Tam byla řeka Elbe, 220 metrů široká, já jsem vyskočil, ale noha mi zůstala mezi kameny."
Pan Rudolf se po válce, v roce 1951 šťastně oženil, má dva syny Zdeňka a Milana, tři vnuky, čtyři pravnuky a jednu pravnučku. V současné době žije se svým synem v Karviné-Mizerově. Jako otec byl prý pan Rudolf přísný a velmi pracovitý.
Zdeněk Janulek, syn: “Až mi to někdy hněvalo, bo on mi nedal pokoj, nenechal sedět člověka, nenechal odpočívat no. Děda je hodný člověk..o té válce se tu málo mluví, to je věc, která už je dávno pryč."
A co by si pan Rudolf přál k letošním Vánocům?
Rudolf Janulek, válečný veterán: "Zdraví kapku a netrápit se."
Pevné zdraví přejeme panu Rudolfovi a jeho rodině i my.
