Paní Renata Blinková pracuje v koloběhu odpoledních a nočních směn, a také o víkendech. To jí klienti chráněného bydlení potřebují nejvíce. Jak sama říká, nejdůležitější je najít si k obyvatelům chráněného bydlení cestu a umět je vést tak, aby jejich bydlení a život byl co nejpříjemnější.
Renata Blinková, sociální pracovnice: „Důležitý je kontakt s těmito lidmi. Oni se třeba chtějí různě dohadovat, člověk je ale musí urovnat a snažit se, aby se jim tady žilo dobře."
A jak vlastně život v chráněném bydlení vypadá? V podstatě kopíruje život běžné domácnosti, klienti si zde perou, uklízejí a dělají další tyto činnosti. Všichni ale potřebují pomoc a vedení. A na paní Blinkovou a život zde nedají dopustit.
Anketa, klienti: 1. „Bydlí se nám tady dobře a sestřičky jsou výborné. Protože kdyby nebyly ony, nejsme tady ani my." 2. „Bydlí se mi tady dobře, sestřičky jsou hodné a jsem tady moc spokojená."
A právě spokojenost klientů je také největší pracovní radostí paní Blinkové. Renata Blinková, sociální pracovnice: „Mám ráda, když jsou lidi spokojení, v pohodičce a vítají mě tady v práci. To je to hlavní."
Paní Blinková při své práci uplatňuje také bohaté zkušenosti, které před tím nasbírala jako sestřička na chirurgii. Po náročné službě ráda relaxuje při čtení či luštění křížovek. Poté už ale vždy opět vyráží do chráněného bydlení, kde je, spolu s kolegyněmi, pro klienty nejen pracovnicí, ale také člověkem, který dokáže pomoc, poradit i potěšit.
