„Já si to pamatuju jako dnes. Ta organizace pořádné první pouti po devadesátém roce bylo něco šíleného. Museli jsme hodně improvizovat. Já sám jsem jel až do Příbora, abychom tady ty kolotoče dostali,“ říká starosta Stonavy Ondřej Feber.
„Za totality tady nikdo nejezdil, tak jsme řekli, že to vyzkoušíme. Když jsme přijeli ,dali jsme tady pět kolotočů, ale v pět hodin odpoledne už tady nebyla ani noha. Nepřijely ani stánky. Ta pouť se nechytla,“ dodává kolotočář Václav Tvardek.
Druhý rok to bylo podobné. Pak se to ale změnilo.
„Třetí rok se to rozjelo. V sobotu sice nic, ale neděle byla lepší. Od té doby se z toho udělala krásná pouť,“ říká majitel Lunaparku u Černého korzára a dodává, že má teď pocit, jako kdyby jezdil za svou rodinou. Pokud bude žít, bude rád, když tuto obnovenou tradici bude moci udržovat.
Naštěstí v tom není sám. Jeho děti v tradici rodiny Tvardků chtějí pokračovat. Navíc, během letošní poutě se mu narodil další vnuk. Jak sám říká, další malý korzár.
„Syn se jmenuje Tonda, váží 3,33 kg a měří 47 cm. Narodil se v pondělí v 8 hod. ráno,“ říká radostně tatínek malého korzára Jaroslav Tvardek.
Stonavská pouť, to ale nejsou jen kolotoče a stánky s pouťovým zbožím. Obec pro návštěvníky každoročně připravuje bohatý program, během něhož si na své přijdou všechny věkové generace. Letos byla pouť zahájena opět v sobotu výstřelem s děla. Tentokrát se střílelo před stonavskou radnicí a dvaadvacet ran vyšlo hned ze dvou děl.
„Vždycky tady jezdil kolega sám. Loni jsem mu pomáhal. Letos jsme chtěli zpestřit oslavu a proto jsme přivezli děla dvě. To první je takové typické bojové a to druhé takové hradní. Všechno jsou to repliky, říká Andrzej Kantorski.
Střílení s děla bylo doprovázeno broušením kos. Následovala totiž soutěž v sečení trávy klasickou kosou.
„To už se tady pořádá několik let. Seče se klasickou kosou, protože kosa, jako sekací nástroj ,už pomalu zaniká, tak jsme tady takovou tradici zavedli,“ říká organizátor soutěže Kazimír Cholewa.
Soutěží se vždy ve dvou kategoriích, muži a ženy. Zatímco ženy sečou jednokolově na kvalitu pokosu, muži mají kola dvě. První na kvalitu a ti nejlepší pak v druhém kole na rychlost. Prvenství letos obhájil už poněkolikáté Tadeusz Szwed, v ženách zvítězila paní Zdeňka Mazurová.
Zajímavý kulturní program byl připraven i na neděli. Například v parku u Domu PZKO k tanci i poslechu hrál DJ Daniel Broda.
„Pouštím disco lidovky a rockové pecky. Záleží jací lidé tady zrovna sedí . Sleduju to a pozoruju je. Myslím si, že se budou mohli na co těšit, možná až do půlnoci,“ vysvětluje pan Broda.
V podání Daniela Brody si návštěvníci mohli poslechnout i největší hity Petra Muka.
Během vystoupení si mohli lidé pochutnat i na bohatém občerstvení, které jim bylo v parku nabízeno.
„U nás v parku u domu PZKO pivo teklo proudem a lidé si pochutnali na grilovaný specialitách,“ doplnil majitel Stonavské restaurace Vojtěch Legindi.
Grilované speciality si lidé mohli vychutnat i během koncertu Dechové kapely Stonava, která každoročně na stonavské pouti vystupuje spolu s mažoretkami Dixi a to i přesto, že na pár minut vystoupení přerušila dešťová přeháňka.
„Pro nás stonavská pouť znamená radost uprostřed prázdnin. Jak vidíte sami, skoro všichni muzikanti jedou na dovolenou až v září, v říjnu , aby mohli být na stonavské pouti. Samozřejmě, že je to i tradice, pro kterou vždycky děláme všechno co můžeme,“ říká kapelník Jaroslav Šindel.
Další koncert se uskutečnil o pár desítek metrů dál. V kulturní sál se proměnila sportovní hala, kde se posluchačům představili korejští sólisté za doprovodu Janáčkova symfonického orchestru.
„Je to poměrně velký prostor, asi největší tady ve Stonavě, který pojme hodně lidí . Jsme připraveni využívat ho nejen pro sportovní záležitosti, ale samozřejmě také pro kulturu. Zkoušíme to, je to v tomto roce takový experiment. Bylo potřeba provést ozvučení a osvětlení. Schází nám ještě jedna věc a to je klimatizace. Nicméně, počasí je takové, že to tady vydržíme,“ vysvětluje Feber.
Posluchačům se mimo jiné představila i operní sólistka paní Soyung, která ve Stonavě nezpívala poprvé.
„Jsem velmi ráda, že jsem opě mohla přijet do Stonavy. Mezi korejskými umělci a obcí Stonava jsou velmi dobré vztahy. Jednou bych se tady zase ráda vrátila,“ řekla Soyung Yoo.
Kromě paní Soyung si posluchači mohli vyslechnout sólisty na trumpetu, čelo, příčnou flétnu, ale také slyšet lidový korejský nástroj.
„Kromě korejských umělců vystoupí i nám dobře známý baryton Klemens Słowioczek,” dodává moderátor koncertu Tomáš Bařák.
„Zpíváme dva duety. Jeden z Mozartovy Kouzelné flétny a druhý z Donna Giovanniho,“ vysvětluje Klemens Słowioczek.
Na koncert korejských umělců zavítal i ředitel Stonavské Barborky. Jak nám prozradil, rád by navázal s umělci bližší spolupráci v rámci mezinárodního festivalu v komorním a ansámblovém zpěvu.
„Účast korejských přátel je pro nás zajímavou příležitostí se s nimi seznámit. Proto po koncertě bychom rádi s nimi jednali o případné spolupráci. Buď na bázi, pozvat zde nějakého porotce, případně, a to by bylo úplně ideální, tady pozvat přátele s jejich škol, aby si přišli zasoutěžit,“ vysvětluje ředitel festivalu Josef Melnar.
Ale nebyli to jen korejští sólisté, kteří se široké veřejnosti ve sportovní hale představili. Díky finanční podpoře Nadace OKD se tady uskutečnil i koncert Leony Machálkové. Původně byl naplánován pod širým nebem na hřišti stonavského sportovního klubu. Kvůli hrozícím přeháňkám byl ale raději přemístěn do haly.
Jak nám prozradil místostarosta Stonavy a současně předseda kulturní komise, připravit a zajistit program poutě není vůbec nic jednoduchého.
„Termíny s umělci se domlouvají zhruba půl roku dopředu a pak to vše finišuje dva týdny před poutí,“ říká Tomáš Wawrzyk.
„Já jsem přijel z Berouna a nejvíce se mi tady líbí ten skákací hrad.“ „Mně se nejvíce líbí autodrom.“ „Mně se tady na pouti líbí kolotoče.“ „Přijela jsem z Rakouska navštívit maminku a bratra. Samozřejmě, že jsem přišla i na pouť.“ „Je tady dobrá atmosféra, pro děti plno atrakcí, vystoupení, prostě super.“ „Ve Stonavě je prostě suprová pouť.“ „Přijela jsem z Horní Suché a velice se nám tady líbí. Dcera chtěla na kolotoče, přišli jsme se podívat a opět nás to nezklamalo, jako vždy.“ „Ta pouť má spoustu tradicí. Od střílení s děla, sekání trávy, což si myslím, že jiné poutě nemají.“ Říkají návštěvníci poutě.
Vyvrcholením dvoudenního programu je každoročně ohňostroj. Příprava takovéto show trvá několik dní a ohňostrůjce pan Václav Buriánek si na něm dává opravdu záležet .
„Pro letošní rok, tak jako každým rokem, máme vždy něco nového. Budou tři zajímavé efekty. Jjeden efekt bude střílet asi 72 ran za sebou,“ říká ohňostrůjce.
Téměř desetiminutový ohňostroj, během něhož jsou všechny efekty časově přizpůsobeny hudebnímu podkladu udělal důstojnou tečku za letošní Maří Magdalénskou poutí.
