Žádný nápad není dost bláznivý, aby se ho Nicolette zalekla. I když ji potrápily zdravotní problémy, kvůli kterým musela pěší pouť na pár dní přerušit, dohromady za 104 dní došla z Česka přes Slovensko a Maďarsko do Rumunska se zastávkou v českém Banátu, dále přes Bulharsko do Turecka až k branám Orientu, do města, které se rozkládá na dvou kontinentech, do Istanbulu.
Nicolette Havlová, cestovatelka: "Přála bych si, aby lidé nezůstávali jen u snění, ale skutečně si začali plnit své sny"
Několikrát ji cestu zkřížily čerstvé medvědí stopy, naháněli jí agresivní pastevečtí psi, zdravotní obtíže ji dokonce poslali do nemocnice, ale největší strach zažila při bloudění v rumunských horách, kdy dlouhé hodiny nemohla najít správnou cestu.
Adriana Černá, Člověk v tísni: "Nicolette je ale zkušená cestovatelka a rozená dobrodružka, svému mladému věku navzdory procestovala desítky zemí světa, žila v Austrálii a nyní studuje ve Velké Británii, přestavěla svépomocí dodávku na obytné auto, prováděla turisty po Rumunsku a teď právě došla do Istanbulu pěšky ze svého rodného Havířova. S odzbrojující upřímností sdílí svůj život a cesty na sociálních sítích, kde si získala tisíce příznivců. Na sdílení ji nejvíc baví, když ji někdo napíše, že ho inspirovala začít si plnit vlastní sny."
Pěší pouť Nicolette měla navíc další, dobročinný rozměr – rozhodla se vypsat sbírku, do které její příznivci mohli posílat finanční příspěvky na pomoc krajanům v rumunském Banátu, kde v šesti vesnicích dodnes žijí velmi podobným způsobem života jako v roce 1823, kdy z Česka přišli. Podařilo se jí vybrat neuvěřitelných 167 600 korun, které předá organizaci Člověk v tísni.
Nicolette Havlová, cestovatelka: "Nevládní organizace Člověk v tísni v oblasti působí dlouhodobě, s krajany je stále v kontaktu, zná tak jejich opravdové potřeby, ví, co potřebují a s tím jim pomáhá.!
Adriana Černá, Člověk v tísni: "Koronakrize těžce dopadla i na Čechy v Banátu, protože cestovní ruch býval velkým přilepšením k jejich tvrdému živobytí. Peníze ze sbírky použijeme právě na podporu a rozvoj šetrného cestovního ruchu, který navíc tamním mladým dává důvod Banát neopouštět, a možnost se uživit."
Možnost podpořit unikátní českou komunitu v rumunském Banátu ale nekončí s koncem Nicolettiny sbírky, Člověk v tísni má stále otevřený účet, kam lze peníze poslat: 59445944/0300
Hodně lidí bude určitě zajímat, zda je taková cesta pro samotnou mladou dívku bezpečná.
Nicolette Havlová, cestovatelka: "Jako sólo cestovatelka musíte dbát zvýšené obezřetnosti. Klíčové je samozřejmě respektovat zákony, pravidla a také kulturu země, do které vstupujete. Jakmile místní chápou, že je respektujete, tak jsou neuvěřitelně pohostinní. Musím přiznat, že jsem měla obavy z Turecka, kvůli postavení žen v tamní společnosti. Nakonec se ke mně všichni chovali velmi pohostinně a s největším respektem a úctou. Člověk nesmí něčí špatné zkušenosti zobecňovat na všechny, dobří i zlí lidé jsou zkrátka všude."
Nicolette se už těší domů, kde však stráví jenom pár dnů před tím, než se bude muset vrátit zpět do Velké Británie a pokračovat ve studiu. Nejvíc se dle svých vlastních slov těší na rodinu, přátele, pohodlnou postel, ale taky na české pivo.
Adriana Černá, Člověk v tísni: "Jako památku na nezapomenutelnou pouť si Nicolette rozhodla přivést tetování, osud jí ale nadělil ještě daleko lepší suvenýr. Za bulharským městem Svilengrad se k ní uprostřed ničeho připojilo toulavé štěně křížence, fenka, která dostala jméno Svili právě podle onoho nejbližšího města, kde se setkaly. Psí oči, elán a radostná povaha štěněte Nicolette přesvědčili udělat z chlupatého přírůstku parťačku a posledních 250 kilometrů pěší cesty zdolaly spolu. Kromě ultralehkého batohu na zádech tak cestovatelka v náručí nesla psí mimino, což bylo sice náročné, ale za ten pocit, že s koncem jedné cesty začíná jiné společné dobrodružství, to stálo."
Mladá cestovatelka doufá, že se co nejdříve vydá na další pěší pouť. A kam to bude? Prý se máme nechat překvapit.
