Zaměřením tvorby budoucích architektů je v letošním roce obnova prostoru a výroba 3D objektů ke zdůraznění piety místa.
Jan Mléčka, architekt a vedoucí dílny: „Je to takové svědectví, jakým způsobem se vypořádávají studenti nebo současná nejmladší generace s otázkou právě života a smrti, umírání a vůbec. Máme tady 13 studentů, kteří v úvodních dnech se seznámí s místem, projdou si ten hřbitov, seznámí se se hřbitovní zdí, která je poměrně velice dynamická, někde je vysoká, někde je nízká, někde se úplně ztrácí. Seznámí se také s kontextem a na základě toho vytváří papírové modely, které v posledních dnech potom realizují.“
Své náměty a záměry studenti konzultují a podle svých navržených modelů následně vyrábějí vlastní dřevěné objekty v prostoru hřbitova.
Aneta Koželuhová, studentka, Rychnov nad Kněžnou: „Můj záměr je vlastně vybudovat tady na té fasádě takový soukromý objekt, kde si člověk bude moci zalézt a rozjímat tady. Protože je to taková tady nejintimnější část na tom hřbitově.“
Charlotte, studentka, Trenčín: „Přijela jsem z Trenčína. Mým záměrem je vlastně vytvořit prostor, na kterém by se mohli lidé potkávat, který poukazuje vlastně na kostel a toto opuštěné místo a jeho historii.“
Eliška Valová, studentka, Vysočina: „Mým záměrem je dodělat plot tady v té části hřbitova, protože mi připadá, že tenhleten kout toho hřbitova je nejvíce zachovaný a vlastně jsem byla trošku nervózní z toho, že se tu chodí přes ty hroby, že jsou tu vyšlapané cestičky mimo ten původní řad, takže jsem se rozhodla tuhletu část zavřít, aby alespoň v tomhle koutě byla zachovaná jakási pieta, která tu kdysi jako byla.“
Marie Křížková, studentka, Rožnov pod Radhoštěm: „Mým záměrem bylo si ujasnit, jaký vlastně já mám přístup k hřbitovu a došla jsem k závěru, že mi není úplně vlastní chodit na ten hřbitov, protože si myslím, že toho zesnulého si můžeme připomenout i kdykoli jindy a na jiném místě. Proto jsem si vlastně vybrala místo za tou hřbitovní zdí a ten můj návrh pracuje s tím, jak ti zesnulí se postupně propadají dolů v tom čase, tak i ta moje konstrukce, vlastně budou tři vedle sebe a každá bude v jiné úrovni. Chtěla jsem tím vlastně vyjádřit tu pomíjivost v tom čase, jak se to vlastně mění.“
Lakhia, studentka, Vesmír: „Já jsem přijela z dalekých krajin, z vesmíru. Mám tady v plánu udělat takový objekt, který má myšlenku odlet duše. Jde o to, že my si tímto připomeneme ten odlet té duše. Že ta duše opouští to místo od země a vrací se někam nahoru a je to hlavně připomínka pro ty lidi, aby, když si vejdou dovnitř, tak mohli komunikovat s tou duší a nechat ji popřípadě odejít.“
Cílem dílny nebylo jen ztvárnění duchovních záměrů studentů, ale především jejich seznámení se s problémy manuální práce se dřevem.
Tomáš Madro, architekt, lektor dílny: „Pochopit, jak vlastně to dřevo funguje a jakým způsobem můžou k sobě jednotlivé kusy spojovat tak, aby to vlastně drželo. Předpokládám, že většina lidí, co sem jede, tu praxi úplně se dřevem nemá.“
Jan Mléčka, architekt a vedoucí dílny: „My se domníváme, že je strašně důležité, aby každý architekt se toho materiálu dotýkal a pracoval rukama, protože řada z nich, jak jsem říkal s tím prknem, tak drží třeba poprvé v ruce aku šroubovák. Je hrozně intenzivní vidět, že na začátku ani neví vlastně, jak se k tomu materiálu postavit a na konci dokážou realizovat svůj vlastní autorský objekt.“
Konečným výsledkem celé prázdninové dílny bude 13 nových objektů v prostoru hřbitova.
Jan Mléčka, architekt a vedoucí dílny: „Objekty tady zůstávají po dobu minimálně jednoho roku, stanou se součástí toho obnoveného hřbitova a toho kontextu s tím kostelem sv. Jiří v Pelhřimovech.“
Objekty jistě přitáhnou pozornost návštěvníků tohoto skrytého místa a doplní i křížovou cestu kterou budoucí architekti tvořili na loňské dílně.
