Všechno vytěžené uhlí muselo na povrchu projít úpravou a tříděním, aby mohlo pokračovat k zákazníkům v požadované kvalitě. Mimo jiné k tomu sloužily čtyři hyperbarické komory.
Protože se další uhlí už netěží, úpravna se zastaví a ze dvou stovek pracovníků bude v práci pro OKD pokračovat jen 50.
Odcházejícím zaměstnancům bude vyplaceno odstupné v celkové výši 75 milionů korun. Zbylí pracovníci budou likvidovat šachtu nebo najdou práci v jiných provozech.
V úpravně uhlí Dolu ČSM se zpracovává a upravuje veškerá vytěžená uhelná hmota v surovém stavu, tedy včetně hlušin. Technologicky je úpravna rozčleněna na třídírnu, hrubou úpravnu, jemnou úpravnu, expedici a sedimentační nádrže s kalovým hospodářstvím. Její součástí je i nový technologický celek, výrobní linka topných směsí, kde společnost OKD vyrábí energetické sortimenty o požadované výhřevnosti dle požadavků zákazníků.
Na dvou totožných linkách s výkonem 800 tun/hodina rozdružuje úpravna Dolu ČSM uhlí na dva produkty: prané uhlí a hlušinu. Po drcení a roztřídění na frakce 15 - 100 mm a 0 - 15 mm směřují produkty do hrubé a jemné úpravny, kde se surové uhlí zpracovává v magnetitové suspenzi. Dvoulinkový provoz umožňuje souběžnou výrobu uhlí vhodného pro koksování a energetického uhlí.
Moderní historie úpravy uhlí na Dole ČSM se začala psát v roce 1968. Tehdy byla dokončena drtírna, byly vybudovány velkokapacitní zásobníky a zprovozněna kolejová váha. Investiční výstavba dále pokračovala montáží technologického strojního zařízení úpravny, která byla úspěšně dokončena v roce 1970. Důležitým mezníkem se stal prosinec 1971, kdy byl po úspěšných garančních zkouškách zahájen provoz I. etapy hrubé úpravny pro zrno 10–200 mm. V této fázi byla úpravna schopna kapacitně zpracovat přibližně 30 % celkové vsázky. Zbývajících 70 % materiálu bylo nadále expedováno k finální úpravě na okolní závody. Plné technologické soběstačnosti dosáhla úpravna v červnu 1975, kdy byl uveden do provozu komplex jemné úpravny uhlí.
Úpravna ČSM se dlouhodobě zaměřuje na dosažení vysoké kvality produkce, zejména uhlí vhodného pro koksárenské zpracování. Významným krokem v tomto ohledu bylo zprovoznění hyperbarických filtrů, které od září 1993 zásadně zvýšily účinnost odvodnění uhelných kalů.
Další výrazný technologický posun nastal v roce 2010, kdy byly původní sazečky nahrazeny vysoce účinnými těžkokapalinovými hydrocyklony. Tato rozsáhlá modernizace probíhala za plného provozu dolu. Aby nedošlo k přerušení těžby ani expedice uhlí, byla realizace rozdělena do etap: zatímco jedna linka byla provozována na maximální výkon, na druhé probíhala instalace nové technologie. Po jejím zprovoznění se zátěž plynule přenesla na novou technologii, což umožnilo modernizovat druhou výrobní linku. Tím byla zajištěna kontinuita výroby i během modernizace.
