Jaroslava Rybková, průvodkyně: “Je to malá zemědělská usedlost z roku 1851, čili je starší tady ten domeček než kaplička, která je postavená v roce 1888. Jsou tady nádherná kamna. Jsou tady dvoje, tady jsou fotky těch původních majitelů.”
Jednotlivé místnosti ukazují každodenní život někdejších obyvatel. Nechybí ložnice hospodáře ani kuchyně s původní pecí. Sbírka se přitom stále rozrůstá.
Jaroslava Rybková, průvodkyně: “Je tady původní pec, s kterou se topilo. Tady máme krásné porcelány a keramiku starou. Není to původní, ale je to od lidí, kteří jsou v Hošticích a kteří nám sem nosí ty věci, které nepotřebují, najdou po babičkách po dědečkovi.”
Část expozice připomíná také řemesla, která měla v Malých Hošticích svou tradici. K vidění jsou předměty spojené se stolařstvím, veterinářstvím nebo někdejší místní cihelnou. A mezi exponáty se najdou i dnes už kuriózní pomocníci v domácnosti.
Jaroslava Rybková, průvodkyně: “V této části půdy máme řemesla, které byly v Malých Hošticích. Máme tady takovou vzácnost. Je to lednička překrásná, kterou už jako málokdo pozná, co to je. Tady na levé straně je památka na malohoštickou cihelnu, jsou tady i původní cihly.”
Skanzen ale ukrývá i mnohem starší historii. Na půdě jsou vystaveny archeologické nálezy z Malých Hoštic. Pozornost návštěvníků přitahují především lidské ostatky.
Miroslava Konečná (OMČO), starostka Malých Hoštic: “Je tady nahoře na půdě stálá výstavka pravěkých vykopávek. A zajímavostí je tady kostra upíra. Všechny ty pravěké vykopávky se vykopaly asi v 70. letech, když se tady dělala místní kanalizace.”
Na své si přijdou také školáci. Jedna z místností totiž připomíná třídu z poloviny minulého století.
Jaroslava Rybková, průvodkyně: “Tady vás přivítám ve škole, která je původně tak z roku 1950. Jsou tady lavice, jsou tady staré pouzdra, které děti vůbec neznají, protože jsou staré dřevěné. No a tady máme malinkou družinu udělanou.”
Součástí areálu je také bylinková zahrádka. Přestože skanzen není rozlehlý, nabízí na jednom místě pestrý pohled do historie Malých Hoštic. Během roku je skanzen otevřený na objednávku.
V Moravskoslezském kraji je však podobných ukázek přívějšího bydlení mnohem více. Jak žili v průběhu 20. století dělníci na Třinecku prezentují tamní Dřevěnky na Borku.
Marta Opálková, průvodkyně, Dřevěnky na Borku: „My můžeme návštěvníkům ukázat dělnické bydlení, jak se vyvíjelo v průběhu minulého století. Je to vlastně ukázka čtyř bytů a uvidí tady návštěvníci, jak se vlastně dělníkům dařilo, jak se jí zlepšovala jejich životní úroveň, tak se měnilo také vybavení těch bytů.“
Od letoška jsou dřevěnky také součástí Technotrasy.
Marta Opálková, průvodkyně, Dřevěnky na Borku: „Původně těch dřevěnek bylo 20. Bohužel dochovali se jenom dvě. V jedné je zázemí pro turisty a ve druhé vlastně Skansen samotný. Proč dřevěnky tady na Borku? Je to vlastně bydlení, které bylo přizpůsobené těm lidem, kteří zde přicházeli z hor, z okolí Jablunkova, Mostu. Není to klasická dřevěnka na horách s malými okýnky, s malým vstupem, ale opravdu jsou to regulérní byty, kde najdete komoru, kuchyň, velkou ložnici, sklep, půdu a vlastně ke každému bytu patřila zahrada a ještě půlka kůlny.”
Pokud lidé ale hledají dřevěnku v klasickém provedení, stačí si zajet na okraj Havířova, kde se v zastavené oblasti skrývá Kotulova Dřevěnka - jedna z nejstarších dochovaných lidových staveb na Těšínsku.
Modernější náhled na bydlení dělníků ve 30. letech na Ostravsku poté nabízí bytové muzeum v ostravské Jubilejní kolonii.
Petr Lexa Přendík, historik a průvodce: „Cílem bylo udělat muzeum, které skutečně autenticky vypadá tak, jako by tady někdo v roce 1939 zamkl, odešel a všechno nechal na svém původním místě. A návštěvníci vlastně mohou celý ten byt nejenom projít s průvodcem, ale mohou si tady doslova i tu historii osahat, protože jsme muzeum, kde se může na exponáty sahat a můžou tady i hrabat ve skříních a v různých předmětech. Takže je to takové trošku i zážitkové.“
Moravskoslezský kraj tedy nabízí mnoho míst, kde historie nezůstává v učebnicích a lidé mohou nahlédnout, jak se žilo jejich předkům.
