Selské stavení rodiny Burianovy je staré dvě stě let. A je svým způsobem jedinečné.
Jiří Burian, majitel skanzenu: "Chtěl bych vás pozvat k prohlídce mojeho rodného domu."
Ještě v devadesátých letech zde hospodařila paní Marie Burianová. Výtečná kuchařka, jejíž kuchyň sice osiřela, ale vzpomínky zůstávají.
Monika Ruská, neteř paní Burianové: "Byla tu ohromná taková pohoda, taková domácí atmosféra, její koláče byly vyhlášené v celém okolí."
Jiří Burian, majitel skanzenu: "Na ty koláče, to je taková první vzpomínka na moji mamu."
Marie vařila na svatbách i na faře.
Jiří Burian, majitel skanzenu: "My jsme tady měli sraz myslivci, bylo nás sto, sto dvacet. Ona to jenom tak mírně spočítala, no a večer byl guláš pro nějakých 150 lidí bez nějakých problémů."
Monika Ruská, neteř paní Burianové: "My jsme se hodně od ní přiučili a pokračujem tak víceméně v jejich stopách."
Maminčinu památku uchoval pan Burian tím nejlepším způsobem. Jeho rodný dům není ale jen mrtvým muzeem. Bývá tu veselo.
Monika Ruská, neteř paní Buroanové: "Když si přeje nějaký zájezd, aby to měl živější nebo ať má nějaku srandu, tak my se do toho oblečem a teď předvádíme, jak se tady žilo."
Anketa, obyvatelé Bolatic: 1. "Jsme spokojeni se skanzenem." 2. "Chodím tady na jitrnice, když je oslava, no a na vepřové hody prostě je to taková památka, jak lidi kdysi dávno žili, jak se pralo, jak se žehlilo, jak se hospodařilo." 3. "Je to dobře využité, protože jinak by to chátralo."
V zimě je v bolatickém skanzenu většinou klid. Už se ale chystá na sezónu, kdy ho ovládnou nejrůznější kulturní a společenské akce.
