V únoru roku 2008 natočila TV Polar rozhovor Eliškou Servátkovou v jejím bytě na ulici T. G. Masaryka ve Frýdku.
Eliška Servátková, umělkyně z Frýdku-Místku: "Hlavně, že to bude mezi lidmi. A já chci, aby měli radost. U mých obrazů není žádné řešení problémů. Mají vyvolat úsměv, nic víc."
Později také na vernisáži v Ostravě roku 2008.
Eliška Servátková, umělkyně z Frýdku-Místku: "To jsou všechno moje dětičky. Nejvíc jich tady vidím z roku 50."
25. listopadu 2008 ale přichází pro všechny její obdivovatele smutný den. Eliška Servátková ve svých 93 letech umírá. Zlomek z její tvorby dnes zkrášluje prostory výstavní síně frýdeckého zámku. Vernisáž zahájila dvojice hudebníků Martin Mičulka, Vladimír Nytra.
Na zhruba 80 obrazů se přišli podívat vesměs lidé, kteří umělkyni osobně znali.
Anketa: "Znám ji z doby, kdy jsem chodil do třetí, nebo čtvrté třídy, kdy jsem na Kostíkově náměstí chodil do lidovky, do kreslení." "Když se na to podíváte, tak se vás dotkne to, co už tu není."
Zuzana Břízová, ředitelka Muzea Beskyd: "Já paní Servátkovou pamatuji jako nesmírně milou a nesmírně temperamentní ženu, která vás potkala na ulici a vtáhla vás do akce. Tzn. že s vámi šla do obchodu, ukazovala vám, co se jí tam líbí, nelíbí, případně i koupila a dala vám to domů. Co se týká její tvorby, tak to je obrovský záběr od akademické tvorby, až po tu zkratku, kterou tvořila v závěru svého života."
Co viděla, to si zapamatovala a nakreslila. Těmito slovy nám kdysi Eliška Servátková přibližovala svou tvorbu. V té se zaměřuje na všechno lidové.