Petr Janoušek vystudoval elektroniku a spojování různých elektrosoučástek se věnoval od mládí. Postupem času a moderní doby si začal uvědomovat, že se vytrácejí staré přístroje, které dříve běžně užíval.
“Tak jsem si začínal uvědomovat, že pokud to tak půjde dál, tak to zmizne úplně ze světa, sběrné dvory to pohltí a nebude nic,” sdělil Petr Janoušek, sběratel.
Začal tedy zachraňovat stará rádia, zejména ta, ke kterým měl osobní vztah. Například tuhle tak zvanou krystalku vyrobil sám v době, kdy končil základní školu, pochází tedy z poloviny 60tých let.
“Ono to skutečně hraje a hraje to dodneška. Nepotřebuje to napájení, nepotřebuje to nic jen ta citlivá vojenská sluchátka, anténu a uzemnění a prostě hraje,” vysvětlil sběratel.
Hlavní součástí sbírky Petra Janouška jsou také rádia, na kterých v době jeho dětství poslouchali stanice jeho rodiče nebo i prarodiče. Proto ji sám nazývá sbírkou nostalgickou.
“Každé to rádio má nějakou historii, ale srdeční záležitostí je tento bakelitový Philips, který jsem měl jako dítě školou povinné a který jsem rozbil, protože jsem nevěděl, co to je,” pousmál se Petr Janoušek.
Téměř stejné rádio se mu pak do života vrátilo před několika lety, když jej našel na internetu.
Na konci loňského roku Petr Janoušek část své sbírky vystavil, a to na společné prezentaci s kolegou Lubomírem Malinou nazvané Vzpomínka na staré časy, která proběhla v Návštěvnickém centru. Všechny vystavené kousky si oba dva pánové sami zrenovovali a většinu uvedli do provozu.
“Zásada je, nepoužívat tam nové součástky. Zásada je to i při té opravě udělat autenticky tak, jak to původně bylo,” zdůraznil.
Staré díly shání jednak z jiných rozebraných rádií a také z různých zásob dalších sběratelů a rádioamatérů. Jeho nejstarším exponátem je tento Walter z roku 1928, který si lidé podle stavebnice také sami skládali doma.
To, co očím veřejnosti ukázat nelze, jsou další rádiozařízení, která se Petru Janouškovi dosud repasovat nepodařilo a čekají na svou chvíli.
