Václav Michalička, vedoucí Centra tradičních technologií Příbor: “Je to akce, na kterou se opravdu sjeli přadleny a několik i můžů, tedy přadláků, kteří předou z těch vláken, ať už to je ovčí vlna, len, konopí, ale i mnohé další materiály, tak vytváří tradičním způsobem nitě na kolovrátku nebo na různých typech vřeten.”
Kolovrátky tu roztočili lidé z různých koutů České republiky, Slovenska a Polska. Asi nejmladší přadlenou byla tato příborská studentka.
Beáta Vidomusová, přadlena: “Moje maminka pracuje v muzeu, takže donesla prostě jednou z práce kolovrat, tak jsem se toho taky ujala. Je to takový relax, je to fajn, ale po delší době už z toho bolí prsty, ale je to super.”
Většina z kolovrátků byla zdařilými replikami, nicméně dalo se mezi nimi objevit i letitý originál.
Lenka Koždoňová, přadlena: “Tenhle ten kolovrátek jsem zdědila po tchýni a ona už ho také po někom zdědila, takže bude mít hezkých více jak sto let. Funguje úplně stejně dobře jako ty replik, když se dobře namaže, tak jede.”
Setkání přadlen a přadláků se právě v Příboře konalo proto, že zdejší pobočka Muzea Novojičínska - Centrum tradičních technologií - veškeré své expozice zaměřuje na archaická rukodělná řemesla.
Václav Michalička, vedoucí Centra tradičních technologií Příbor: “My se specializuje na tu tradiční rukodělnou výrobu, na to, co lidé v minulosti dělali běžně, a dnes už je to jakýmsi archaismem. Ale tady na tom předení vidíme, jak opravdu ta starobylá technika může najít uplatnění v dnešní době. Těch přadlen je dnes opravdu obrovské množství.”
Zatímco před patnácti lety se přadleny podle Václava Michaličky hledaly jen těžko, dnes jsou jich v České republice stovky.
