Novojičínský hřbitov je osazen množstvím zajímavých uměleckořemeslných děl, různých náhrobků, soch a dalších historických artefaktů. Komentovanou procházku, která je připomněla, připravil počátkem listopadu Klub rodáků a přátel města.
Václav Nezval, Klub rodáků a přátel města NJ: “Hlavním tématem dnešní prohlídky je připomenutí 20 let od založení lapidária, které je v centrální části hřbitova, a potom si taky projdeme čestné a významné hroby, které jsou roztroušeny po celém hřbitově. Takže to bude taková trasa asi na hodinku.”
Václav Nezval, Klub rodáků a přátel města NJ: “Tak čestných hrobů je celkem 17, některé jsou hrobové skupiny, některé jsou dvojhroby a vlastně 10 z nich již bylo v minulých letech opraveno. Například hrob, který je i kulturní památkou malíře Hugo Baara a taky třeba průmyslníků Maxe Preisenhammera nebo církevních hodnostářů jako Josefa Proroka.”
První náhrobek, u kterého se skupina zastavila, ovšem zdobí místo posledního odpočinku členů rodiny Neusser, což byli vyhlášení stavitelé varhan a harmonií. Právě od smrti Karla Neussera uplynulo letos 100 let.
Nejdůležitějším cílem komentované procházky bylo ovšem lapidárium. Na hřbitově bylo vybudováno před dvaceti lety. Podařilo se tak zachránit téměř dvě stovky pomníků, které tu zůstaly po dřívějších obyvatelích, především německé národnosti.
Pavel Wessely, Klub rodáků a přátel města NJ: “Byl to takový náš trochu dluh těm, kteří tady spočinuli a kteří bohužel nemohli být, tak říkajíc, opečovávání a to bylo hodně smutné.”
Vznik lapidária náhrobků a litinových křížů, který financovalo město Nový Jičín, tehdy podpořili také krajané žijící v zahraničí a přispěl i Česko-německý fond budoucnosti.
Pavel Wessely, Klub rodáků a přátel města NJ: “Ne všem se líbilo, že se staví lapidárium někdejším zdejším obyvatelům. To byli lidi, trošku řekl bych zapšklí, kteří nepochopili, proč to vlastně stavíme. A musím říct, že to nebyly zdaleka jenom německé náhrobky. Dominantně jsou Němci, samozřejmě, protože o ty se neměl kdo tady na tom hřbitově postarat. Ale taky polské jména tam najdeme, čteme tam česká jména, takže to jsem musel poopravit jednoho horlivého občana, který někdy kvůli tomu kdysi napadl. Jsem rád, že jsme to postavili bez betonáře tak, že po 20 letech pomníky stále stojí a nepadají a doufám, že ještě budou stát.”
