Mezinárodní mistrovství ve volejbale středních škol probíhalo od 24. června do 6. července v čínském městě Baotou. V soutěži měřilo síly 22 dívčích a stejný počet chlapeckých týmů. Novojičínské gymnazistky sehrály celkem 8 zápasů.
Hana Charvátová, kapitánka týmu: "V naší skupině byli celkem vyrovnaní soupeři až na Tchaj-Wan a Francii, se kterými se moc hrát nedalo. Ale hrály jsme dobře, i když některé jsme mohly porazit. Na druhou stranu jsme jiné soupeře asi dost překvapily. Nakonec jsme skončily tak, na co jsme měly. Bylo to nádherně připravené, Číňani si na tom fakt dali záležet. Ti, co vyhráli, tak hráli tak dobře, že ani nešlo poznat, že je jim 16. Úroveň byla moc dobrá."
V základní skupině se gymnazistky utkaly ještě s týmy Chile, Slovinska a Dánska. Finálová osmička týmu utekla v zápase s Francií, družstvo nakonec hrálo ve skupině o 13. až 15. místo.
Nikola Furmánková, hráčka týmu: "Taiwanky byly hodně dobré, ty to před dvěma lety vyhrály. Takže to šlo vidět, že jsou fakt dobré. Francouzky byly taky dobré, ony jsou sportovní třída, takže to šlo poznat."
Turnaje se mohly zúčastnit studentky prvního a druhého ročníku. Oproti celostátnímu klání, kdy gymnázium reprezentovaly i starší hráčky, tak tým přišel o velkou část opor. Turnaji dominovaly hlavně týmy ze specializovaných škol.
Lubomír Bajer, vedoucí týmu: "Bylo vidět, že země jako je Čína nebo vítěz turnaje Německo nebo i Brazílie a Turecko nasadily družstva, které mi připadaly jako reprezentační výběry těch zemí. Co jsme si zjišťovali, tak to byly většinou školy, které jsou sportovní se zaměřením na volejbal. Potom se těžko porovnává naše kvalita hry a jejich. Když jsme se dívali na finálový zápas Němek a Číňanek, tak můžu říct, že kdybychom vzali úroveň české seniorské či juniorské reprezentace, tak si myslím, že i tak by měly naše ženy obrovský problém s nimi sehrát nějaký zápas."
Město Baotou leží na severovýchod od Pekingu téměř u mongolských hranic. Ve městě žije téměř dva a půl miliónu lidí. Číňané se organizace šampionátu zhostili s typickou precizností. Úvodní ceremoniál všechny ohromil, program dní pak běžel prakticky s minutovou přesností.
Eva Riesová, hráčka týmu: "Hrálo se jenom na jednom hřišti. Publikum tvořily většinou děti ze stejné školy, takže je tam asi nahnali. Ti povzbuzovali, ale většinou toho, kdo vyhrával. Když jsme to zrovna nebyly my, tak to bylo takové slabší. Ale my jsme se dokázaly docela hecovat, takže to bylo docela fajn."
Celosvětového klání se novojičínské volejbalistky zúčastnily vůbec poprvé v historii školy. Účast týmu kladla i vysoké finanční nároky. Kromě soukromých firem přispěli 170 tisíci korunami i Moravskoslezský kraj a novojičínská radnice.
