Když se rozhlédneme po domě Jaroslava Holuba ve Studénce. vlaječky tu visí všude. Plní stěny i strop v chodbě, v kuchyni, obývacím pokoji, v ložnici a v dalších prostorách.
Sbírku tak tvoří vlaječky různých podniků a organizací, jako jsou hasičská nebo rybářská sdružení, a především sportovních klubů. Některé se dříve daly koupit i v trafikách, jiné Jaroslavu Holubovi předávali kamarádi.
Soubor Jaroslava Holuba obsahuje vlaječky z asi 12 zemí. Třeba tato je z Lichtenštejnska.
Když jeho sbírka čítala 6 129 vlaječek, řekl si, že by stálo za to zjistit, zda v tomto oboru není českým rekordmanem.
Sbírka byla do České databanky rekordů zaevidována v listopadu loňského roku.
Nové vlaječky už dnes vydává málokdo, ovšem možnosti získat další tu jsou. Pomáhají kontakty přes internet, zapomenuté krabice na půdě nebo dědictví. Jaroslavu Holubovi se tak ozývají lidé, kteří mu nabízí další přírůstky. A tak si klade otázku, kam s nimi.
Jaroslav Holub, sběratel vlaječek: “No to bude ten největší problém. Kde to dám? Tak snad něco vymyslím, ale už toho místa moc není a těch vlaječek asi bude hodně. Myslel jsem, že už skončím, když jich bude šest tisíc. Ale pak se mi podařilo získat další, takže už je to šest tisíc šest set. A tak sedm až osm tisíc by se tady ještě mohlo vlézt, jestli budou. Takže uvidíme, jak se bude dařit.”
