Bronislav Novosad, vedoucí Vagonářského muzea: „Tady roce 1900 zvykla zdejší vagonka a samozřejmě v roce 1955 když tady byla výstava tak se rozhodlo, že je škoda likvidovat tuto výstavu a vznikl záměr vzniku vagonářského muzea, které tady vzniklo v roce 1956. Ale proč je muzeum tady na zámku, ten důvod je následný. Ti poslední majitele šlechtická rodina Blücherů v roce 1936 prodala celý zámecký areál obci Studénka. Když právě to muselo vzniklo tak se hledalo místo a protože ta věžovitá čas byla prázdná, tak se nainstalovalo tady.“
Jednou z největších perel muzea je tento fiktivní model s železnicí.
Ivana Richterová, průvodkyně Vagonářského muzea: „Je v měřítku H0, teda 1:87. A co se týče rozměrů tak má metr a půl na 6 metrů. Máme dva samostatné okruhy. Na horním jsou celkem 3 vlakové soupravy a na dolním 6 souprav.
Krajina na železnici je zasazená do 70.-80. let minulého století.
Ivana Richterová, průvodkyně Vagonářského muzea: „Co se té krajiny týče tak ten úsek je smyšlený, není to nic konkrétního. Snahou tvůrců bylo aby bylo v krajině vidět co nejvíce zajímavostí, takže tady máme viadukty, tunely, hrad s letadlem, zříceninu, takže je to takový komplex. Co se týče modelů, které tady můžeme vidět, je to klasická, asi nejznámější slovenská striela, z těch modernějších tady máme potom City Elefant nebo motorový vůz Hurvínek.“
Druhé patro muzea nabízí pohled do historie Studénecké vagónky, včetně multimediální části. Třetí patro je zase zasvěcené historii železnice. Dále lidé v muzeu naleznou edukativní místnost nebo galerii.
Bronislav Novosad, vedoucí Vagonářského muzea: „Stojíme u vitrínky, kde máme nově nainstalované modely v měřítku N. Jak sama vidíte, jsou to modely maličké, takže když jsem je instaloval do té vitríny, sám jsem měl strach se jich dotknout. Třeba co se týká té fotografie, tak ty kola jsou umístěná na špičce prstu. Měl jsem sám strach je tam vzít, ale pro srovnání je to ideální.“
Mnohé z vystavovaných modelů byly muzeu darovány.
Bronislav Novosad, vedoucí Vagonářského muzea: „Nyní stojíme u vitríny, kde máme modely od pana Urbánka, které jsme dostaly. Je to kolekce, která čítá zhruba 200 kusů, jsou to modely z papíru, z plastu. Tady máme obrovskou parní lokomotivu, která je do posledního nýtu, posledního detailu z papíru. Většina těch domečků je napojena na elektřinu, protože plánujeme že přes zimu vytvoříme takové Urbánkovo město.“
Lidé však na Zámku nenaleznou pouze historii železniční dopravy.
Bronislav Novosad, vedoucí Vagonářského muzea: „Kromě Vagonářského muzea, které je stěžejní, co se týče zámku jako takového, byl ten zámek vždy občansky využíván. V současné době tu lidé naleznou obřadní místnost, která se opravuje do původního stavu, poté tady máme Základní uměleckou školu, knihovnu, ale hlavně tu lidé najdou objekt, který prochází určitou proměnou. I letos v květnu se otevírala nový místnost s vazbou na legionářskou školu, která tady byla v roce 1919-1923.“
anketa, návštěvníci muzea: „Nás s manželkou zajímá historie a chtěli jsme se sem podívat i na ty technické věci a historii železnice, jak to bývalo, jaký byl ten vývoj. Všechno nás to tady zaujalo, bylo to moc pěkné. No a samozřejmě se chceme podívat ještě tady dolů na to legionářské muzeum. Od mého pradědečka bratr byl legionář, tak jsme se tu na to chtěli taky podívat.“
Vestibul zámku zase nabízí prezentaci místních umělců.
Bronislav Novosad, vedoucí Vagonářského muzea: „Trvale nám tady zůstal obraz Vůně Blücherovy růže od místního malíře Martina Fabiana Ruska a nyní prezentuje místní malířku a restaurátorku a malířku paní Renátu Svobodovou s pohádkovými motivy. Za mnou je třeba Popelka. Výstava je nazvaná Jedno zrnko popela, jedno zrnko hrášku.“
Do dvou let, a tedy k sedmdesátému výročí od založení muzea, plánují do areálu zámeckého parku umístit také železniční vůz, k čemuž již dostali svolení od památkářů.
