Je půl osmé večer a žáci 7.B míří do školy. Ano, trochu zvláštní čas pro začátek vyučování. I když…učit se tentokrát děti nebudou. To si jen zvolili netradiční rozloučení s uplynulým školním rokem.
„My jsme tady přišli přespat do školy, jako takovou rozlúčku se školou. Vzali jsme si spacáky, karimatky, polštáře….“ vysvětluje Dominika. A spolužák René ji doplňuje: Vzali jsme si s sebou také staré učebnice, protože zítra je budeme odevzdávat a dostaneme nové.“
Zatímco ostatní třídy vyrazily na školní výlety do okolí, sedmáci chtěli zůstat ve škole. Lákala je potemnělá budova z perspektivy karimatky a spacáku. Ještě, než si začali chystat spaní, zahráli si na hřišti. Chlapci se pustili do fotbalu. Děvčata si vzala míč a zahrála si volejbal.
Nejen přespání ve škole, ale také večeře ve škole - podávala se pizza . Soumrak poté zahnal děti dovnitř. V tělocvičně si rozložily své karimatky, spacáky a polštáře…. Ovšem namísto spokojeného oddechování se tady rozezněl zpěv.
„Právě tyto akce, kdy spolu mohou děti být více, než jen během vyučování vyučování, spojují kolektiv, “usmívá se třídní učitelka Veronika Seidlová.
Tak, a už je opravdu čas zalézt do spacáků. Je sice trochu pozdě, ale to nevadí: zítra to mají děti do školy doslova jen pár kroků. Tak si mohou přispat.
