Ostrava získala novou dominantu. Grossmannova vila je zrekonstruována

Jan Dohnal, primátor Ostravy: "Jsem nesmírně rád, že se povedlo tenhle objekt zrekonstruovat a chtěl bych poděkovat všem, kteří se na tom podíleli. Ostrava tím získává svou další dominantu. Myslím si, že v širokém okolí opravdu nic podobného není a já bych chtěl pozvat všechny, kteří tady bydlí nebo jsou v dojezdové vzdálenosti, anebo třeba jsou i z větší vzdálenosti a jsou fandové architektury, aby přijeli a podívali se, protože je to opravdu unikátní stavba, jak svým rozsahem, tak i tou provedenou rekonstrukcí. My samozřejmě v Ostravě už dneska a možná si to málo lidí uvědomuje, máme turistických cílů celou řadu. Ostrava není samozřejmě prvoplánově vnímána jako město cestovního ruchu, ale ono to tak úplně není, protože s devíti sty tisíci návštěvníky Dolní oblasti Vítkovic, s více než šesti sty tisíci návštěvníky ostravské zoologické. A takhle bych mohl pokračovat. Věřím, že jsme právě touto rekonstrukcí získali další střípek do mozaiky toho návštěvnického programu. Budou se tady moci projít ve vile i v zahradě. Samozřejmě věříme, že se nám to povede nastartovat, že ten zájem lidí o tuto stavbu bude."

Břetislav Riger: náměstek primátora Ostravy: "Celkové náklady včetně DPH byly sto třicet dva milionů korun. Momentálně s tím, že ještě budeme mít vlastně interiéry za něco málo přes pět milionů. Opět je to částka s DPH. Čili toto jsou vlastně celkové náklady s tím, že já si myslím, že ty peníze jsou vidět na každém kroku tady. Takže já si myslím, že ta rekonstrukce opravdu se podařila a je to ne jako nezměrné dílo, prostě obrovské, které se zdařilo. Každý člověk přispěl svým způsobem a myslím si, že se to opravdu vyplatilo. Nebylo to v možnostech žádného soukromníka a myslím si, že možná snad nějaká firma nebo nějaký bohatý člověk. Ale tím, že tady je těžké to využití, tak se tady nedalo předpokládat, že by nějaký soukromý kapitál do té budovy přiteklo."

Daniel Vaněk, architekt: "Věděli jsme jeden rozměr a podle fotografie jsme odměřili všechny ostatní rozměry toho schodiště. Byla to práce na několik týdnů, než se nám čísla, která byla na začátku, potkala s těmi, která jsme měli na konci. Já jsem rád, že můžu říct, že se to podařilo, řekl bych téměř na sto procent. Bylo to hlavně díky tomu, jaký přístup měli realizátoři, investor a jak. V podstatě se sešel ten tým, protože to byl jako základ úspěchu. A myslím si, že ta vila opravdu je realizována téměř stoprocentně tak, jak původně vypadala. Že především drží ten její původní charakter. Tady například v té v té hale můžeme vidět tapetu, která byla provedena jako kopie. Je to vlastně vytištěná na míru tapeta podle vlastně původní fotografie, kde jsme měřili ten ten dekor a byla vyrobena jenom pro tuto místnost. Jak to bylo náročné? Tady každý detail."

Jiří Šmídák, výkonný ředitel společnosti Morys: "Všechno bylo specifické. Od žaluzií přes kličky na oknech, vitráže, dřevěná část fasády. Hlavně před těmi sto lety to byl běžný postup, který už se teďka nevyskytuje. Takže třeba nad částí fasády jsme zhruba dva měsíce bádali, jak to vůbec vyrobit, protože teďka už není nikdo, kdo by si to pamatoval. Tak po dvou měsících jsme přišli na to, jak technologicky vůbec provést některé části. Takže to bylo specifikum této stavby. Některé věci nejdou prostě vyrobit jinak než postaru, akorát že už není nikdo, kdo by si to pamatoval. Třeba pán, který provádí vitráže, je osmdesátiletý aktivní chlap, který nemá žádného následovníka. Problém s dřevomorkou vlastně nebyl patrný na začátku, ale potom, kdy se sundalo obložení, které zaplaťpánbůh od těch stěn bylo oddělené. Ještě chytře pan Grossmann provedl lepenkou odděleni od těch zděných konstrukcí, co šlo demontovat, jsme demontovali a pak se nastavily mikrovlny, kterýma se spálila ta houba a mohli jsme následně pokračovat."

Tomáš Rusek, kurátor Vily Grossmann: "František Grossmann se narodil v roce 1876 ve Slezském Pustějově. Jeho tatínek byl zednický předákem, takže ty základy stavebního řemesla jistě získal od svého otce. Zdokonalil se pak studiem na Německé průmyslové škole v Brně a začíná svou praxi prakticky stavitelství ve Frýdku. Ve Frýdku také zakládá svou firmu. V roce 1904, ale už po dvou letech se přenáší do Moravské Ostravy a v té Moravské Ostravě prakticky působí až do své smrti. Ty nejznámější stavby, které byste dnes nalezli třeba v literatuře, tak jsou právě z toho předválečného období. Je to třeba dostavba kostela v Mariánských Horách, areál Nové vodárny anebo například Dům katolických tovaryšů v centru Moravské Ostravy. Stavební činnost Františka Grossmanna pokračovala samozřejmě i po událostech první světové války. Stavěl hodně ve Štramberku, areál Štramberku, Vítkovických cementárny, domy u kamenolomu Kotouč atd. atd. Největších zisků firma dosahovala v roce 1929. Bylo to půl milionu Československých korun čistého zisku. On si v té době kupuje nové auto, investuje své peníze do ostatních společností, diverzifikuje své portfolio, jak bychom dneska řekli. Nicméně vzápětí přijde velká hospodářská krize, která zasáhla Československo na počátku třicátých let. A ta prakticky velmi citelně právě postihla ten sektor stavebnictví. On se dostává do dluhové spirály, neplatí mu zákazníci za realizace, on není schopen splácet materiál a nakonec bohužel řeší tuto situaci sebevraždou."

Hana Šústková, ředitelka Archivu města Ostravy: "Ta dvacátá léta jsou i v Ostravě obdobím, kdy právě dochází k rozvoji věžových čtvrtí a i v Moravské Ostravě, Slezské Ostravě a okolí se stavějí vily obytné, ale takto honosná se opravdu vymykala tomu ostravskému průměru. To fakt patří někam jinam. Tou svou monumentální částí i tím, jak byla vybavena, což vlastně zmiňoval i ten dobový tisk. Jinak samozřejmě známe vily na Sadové v dnešním Komenského sadu na Slezské Ostravě. To je období toho rozvoje velkého boomu stavitelství. Takže v tomto to vlastně do toho kontextu zapadá. Ale ten objem, ten obsah, tak ten je úplně jiný, ten byl výjimečný."

Lucie Baránková Vilamová, náměstkyně primátora Ostravy: "Nová vila bude fungovat v provozním režimu od 4. dubna, kdy ty první prohlídky proběhnou i s takovým charitativním nádechem, protože výtěžek z těchto prohlídek bude věnován na mobilní hospic Ondrášek. Než se ta vila zaběhne do standardního režimu, tak jsou naplánované prohlídky a prohlídkové okruhy a trasy od pátku do neděle, kde si otestujeme, jaký zájem tu bude. A podle toho od léta chceme, aby vila fungovala v plném režimu, to znamená od úterý do neděle kromě pondělí, protože klasicky pondělky jsou zavřené stejně jako hrady a zámky. Nicméně chtěla bych upozornit, že zástupci Černé Louky, kteří dostali tuto vilu na starosti a ten provoz jako takový, dlouhodobě objížděli a chystali se už dlouho dopředu objížděli vily, jako například vilu Tugendhat, která je opravdu takovou vlajkovou lodí mezi těmi místy. My bychom byli rádi, kdyby jednou toho věhlasu vily Tugendhat ta vila opravdu dosáhla. A říkali jsme si, že by bylo dobré tady možná podepsat nějakou důležitou dohodu nebo úmluvu, popřípadě nějaký jiný slavnostní akt, který by ten věhlas té vile dodal. My jsme samozřejmě řešili hlavně ty provozní náklady, to znamená, jakým způsobem bude fungovat a kolik to město asi bude stát. Zatím je to v řádu jednotek milionů napočítáno u toho nabíhajícího provozu. Pokud už to bude v plném režimu, tak předpokládáme, že by ta vila mohla prokazovat až padesátiprocentní soběstačnost."