Vestibul Gymnázia Hello v Ostravě-Porubě zaplnily pytle s všelijakými věcmi. Lidé sem nosili vše, co už nepotřebují a druhým by se to přitom hodilo nebo jim udělalo radost. Charitativní sbírka Když můžem, pomůžem, byla určena pro Dům na půl cesty, Azylový dům pro matky s dětmi a Azylový dům pro muže.
Kristýna Adamová, studentka gymnázia: “Nám dala tento návrh maminka od jedné spolužačky, protože pracuje v Domu na půl cesty a lidi tam potřebují teď pomoc. Vytvořili jsme vlastně plakát, který se vyvěsil na stránky školy a různě na sociální sítě a mohl se zapojit kdokoli, kdo viděl ten plakát a mohl přijít tady od pondělí do čtvrtku a nosit cokoli, co by jim mohlo pomoct.”
Gabriela Juránková, učitelka gymnázia: “Vlastně ty tři instituce po nás chtěly konkrétní věci, Ramínka, teenegerovské oblečení, ne dětské. Hodně třeba knížky, vybavení do kuchyně, takže to všechno nanosili rodiče, nebo kamarádi ze školy, nebo kdo se dozvěděl o té sbírce. Tolik dobroty v této době to jsme nečekali a jsme z toho nadšeni.”
Do charitativní sbírky se zapojila i MŠ Exilu, která se o ní dozvěděla díky vyvěšenému plakátu.
Věra Havelková, učitelka, MŠ Ostrava-Poruba, Čs. Exilu: “Tenhle nápad nám přišel naprosto skvělý, tak jsme se s našimi dětmi z naší MŠ snažili zapojit. Požádali jsme rodiče, aby přinesli něco teda do sbírky a společnými silami jsme všechno do Hello školy odnesli. Byly s námi děti ze speciálních tříd a doufáme, že jsme udělali radost a že jsme aspoň někomu trošku mohli pomoci.”
Nakonec se všechny darované věci roztřídily a postupně rozvezly. Bylo jich tolik, že zaplnily dvě dodávky.
Kristýna Damašková, studentka gymnázia: “Já se svýma rodiči rádi pomáháme a myslím si, že k tomu Valentýnu je to takové dobré prostě přispět, že to prospěje nám i ostatním. Různé utěrky, prostěradla, povlečení, všechno, co jsme posbírali, co už nepotřebujeme a myslíme si, že jiní to budou potřebovat.”
Markéta Flaksová, Personální ředitel, Centrum sociálních služeb Ostrava, o.p.s.: “Naši klienti vlastně k nám přicházejí se svým životem sbaleni do jedné sportovní tašky. To je v tom lepším případě a mnohdy si přinášejí jen igelitku s osobními věcmi a jindy mají jen to, co mají na sobě. To znamená, že sbírka je pro ně opravdu velkou pomocí a tím jsme udělali klientům velkou radost. Nám to vyjde ty věci i pro další příchozí klienty, kteří k nám přijdou.”
Pro velký úspěch se z valentýnské charitativní sbírky zřejmě stane tradice. Nejenže se bude každým rokem opakovat, ale navíc by se měla rozšířit i mezi ostatní Porubany.
