Nasadit pouta, zavázat oči a nechat se autobusem odvézt na úplně neznámé místo – tak začala sobota pro dvacet soutěžních dvojic, které se letos zúčastnily už patnáctého Útěku v řetězech. Hned ze startu museli tentokrát útěkáři, svázaní navzájem policejními želízky, vyběhnout na slezskoostravskou haldu Emu.
anketa, účastníci soutěže: „My musíme běžet, není čas, policajti jdou za námi! Ještě něco chceš? My musíme!“
Soutěžící letos čekala trasa dlouhá přes dvacet kilometrů z Ostravy až do Havířova. Po cestě navíc museli splnit deset záludných úkolů. Jako každý rok navíc čekala soutěžící taky voda, a to letos ve Slezské Ostravě hned dvakrát.
Milan Zupko, organizátor soutěže: „Samozřejmě takové odpočinkové věci, jako je plazení v bahně naslepo, dále chození ve vodě po čtyřech, no a na jednom tady z těch posledních stanovišť těsně před Havířovem musí najít něco pod vodou, to znamená, že se musí ponořit v Lučině přímo pod hladinu.“
Z Ostravy letos útěkáři běželi úplně poprvé a překvapení to bylo nejen pro soutěžící, ale taky pro místní, kteří je považovali za skutečné prchající vězně.
Milan Zupko, organizátor soutěže: „Dostali jsme jak zprávu neoficiální, tak už i oficiální, od Policie ČR s tím, že byly zadrženy čtyři dvojice, protože lidé z jedné ostravské části volali, že jsou tam vězni na útěku. Byli jsme voláni, obeznámeni, vysvětlili jsme to a vzali jsme si z toho určité ponaučení, že se musíme ozývat ještě více.“
anketa, účastníci soutěže: „No my jsme čekali, že to budou Vyšní Lhoty, to jsme si myslely a netušily jsme, že to bude ve Slezské Ostravě, kde to aspoň trošičku známe. Tak doufám, že to bude v pohodě.“
anketa, účastníci soutěže: „Co na to říkáme? V sobotu skoro v práci. Nic moc. Holky se mi ale v práci smály, že to odsud jednou poběžím do Havířova, tak je to nečekaně právě dnes.“
anketa, účastníci soutěže: „Já to tu moc neznám, takže nevím, co mám říkat. Já jsem úplně v pytli.“
Soutěže se každoročně zúčastní široké spektrum závodníků nehledě na pohlaví nebo věk. Nejmladším účastníkem byla letos teprve patnáctiletá dívka a nejstarší běžec byl starší o více než šedesát let.
Milan Zupko, organizátor soutěže: „Je to sedmdesáti devíti letý muž, který teda dorazil sám. Jenom na konci pout má symbolický zbytek ruky soutěžícího, který nedorazil.“
Poslední dvojice doběhla do cíle až krátce před sedmou hodinou, a tedy téměř osm hodin po svém startu. Na cestě se ale naštěstí nikdo neztratil a nejlepší útěkáři obdrželi v Havířově hodnotné ceny.
