Výstava je projektem Kulturního centra v Bílovci a Gymnázia Mikuláše Koperníka v Bílovci, do kterého se zapojili i žáci Základní školy a Mateřské školy Komenského v Bílovci. Dvaadvacet panelů v symbolickém černobílém provedení, na nichž se čeština prolíná s němčinou, přináší neotřelý pohled na válečnou a poválečnou historii Bílovce v letech 1939 až 1955 a soustřeďuje se na toto neklidné období, v jehož průběhu prošel Bílovec nevratnými změnami ve všech oblastech života, zejména však ve sféře česko-německého soužití. Zatímco na počátku této historické etapy žilo v Bílovci 3 500 Němců, v jejím závěru jich bylo pouze 29.
Do projektu se zapojilo deset gymnazistů a stejný počet žáků základní školy, další přispěli grafickými materiály. „Myslím, že hodně lidí z naší školy si uvědomilo, co to bylo za dobu,“ komentuje práci na projektu gymnazistka Andrea Pazderová a její slova potvrzuje spolužačka Kristýna Kubánková, která zpracovávala příběhy z okolí Bílovce: „Jsem z Hrabství, takže jsem materiály studovala hlavně se strejdou, který je kronikářem naší vesnice,“ zmiňuje dívka, která dost silně vnímá propojení tehdejší situace se současností. „Nežijeme právě v nejklidnější době. To, co se stalo tenkrát, se může stát ze dne na den znovu,“ konstatuje.
„Zapojení studentů gymnázia i žáků základní školy bylo cílené, umožnilo naprosto neotřelý pohled na často zbytečně tabuizované téma,“ doplňuje Zuzana Brožová, která se studenty spolupracovala jako lektorka. „Chtěli jsme se podívat na to, jak město vypadalo před válkou, jaké bylo soužití českých a německých obyvatel a jak se pak změnilo během válečných let, jak se vyvíjel přístup Čechů k Němcům a Němců k Čechům, jak se měnily vztahy kamarádů, spolužáků, kolegů i celkový přístup jednotlivých lidí k sobě navzájem. Rozhodně jsme se nechtěli pouštět do vysoké politiky, nicméně jsme zaznamenali, jak vysoká politika zasáhla do života obyčejných lidí. A to vše jsme vykreslili očima pamětníků, kteří tehdy byli dětmi.“
Jedním z nich je i Jarmila Cardová, jež se do Bílovce přistěhovala jako dítě v roce 1948: „Povykládala jsem studentům, jak si na tu dobu vzpomínám, co jsme tu jako děti zažily. Byly tu rozbombardované domy…“
Výstava zmiňuje i osobnosti, které v té době velmi výrazně zasáhly do dějin Bílovce. Patřili k nim například Karl Thiel, poslední německý starosta města, který byl v roce 1945 za nevyjasněných okolností zastřelen při osobní prohlídce, nebo Emil Jelonek, který tu učil na měšťanské i chlapecké škole, zaměřil se na rozvoj zdejšího muzea a v roce 1934 byl jmenován dočasným kronikářem města. Přestože byl po válce odsunut do Německa, na Bílovec nikdy nezapomněl a patří k nejúspěšnějším badatelům, kteří se zabývali regionem Kravařsko.
Výstava, jež je prezentována v rámci Česko-německého kulturního jara, vznikla díky podpoře Česko-německého fondu budoucnosti. Po ukončení bude zapůjčena partnerskému městu Bad Neustadt, kde bude pokračovat druhá část projektu. Partnerské gymnázium začne zkoumat historii bíloveckých obyvatel, kteří po druhé světové válce odešli právě do tohoto města.
