Kde, jak a proč vznikl nápad doplnit nabídku JFO právě klavírními recitály, jsme se zeptali ředitele JFO Jana Žemly?
S myšlenkou vytvořit systematickou řadu, která by nabízela sólové recitály, tedy hru sólistů bez doprovodu orchestru, jsem si pohrával už dlouho. Důvodů bylo několik. První byl asi ten, že se neustále setkávám se špičkovými umělci, které bych rád u JFO angažoval. Ale vzhledem k omezenému prostoru, tedy počtu orchestrálních koncertů, nebylo ani zdaleka možné do Ostravy tolik uměleckých osobností přivézt. Druhý důvod byl ten, že v Ostravě se klavírní hudbě takhle systematicky nikdo nevěnuje. A třetí důvod? Při plánování koncertních sezón neustále přemýšlíme nad tím, jak je zpestřit, obohatit. A výsledkem byla myšlenka zavést samostatnou koncertní řadu, která se právě sólové klavírní tvorbě bude věnovat. Klavír je nejpopulárnějším sólovým nástrojem, protože jeho možnosti jsou nejkomplexnější, hudba pro tento nástroj se mnohdy prakticky rovná orchestrálním partiturám. Díky tomu se každý skladatel tvorby pro sólový klavír alespoň dotkne, mnohdy tvoří klavírní literatura podstatnou část jeho díla. Navíc je virtuózní hra na klavír velmi efektní, což je jistě jeden z důvodů jeho popularity u publika.
Na jaké lahůdky, co se týká programu, se mohou posluchači těšit? A na co se nejvíce těšíte Vy osobně?
Začnu od konce - poslední z recitálů přinese monumentální a zřídka slýchaný cyklus Šostakovičových Preludií a fug. Tuto dvouhodinovou sestavu, která se běžně hrává i ve dvou večerech, zahraje ruský pianista Alexander Melnikov. Troufnu si říci, že kompletní cyklus 24 preludií a fug Dmitrije Šostakoviče v Ostravě ještě nezazněl! Jejich uvedení bude navíc součástí jakési společné pocty filharmonie a divadla pocty tomuto asi nejvýznamnějšímu skladateli 20. století. Národní divadlo moravskoslezské totiž chystá v následující sezóně premiéru Šostakovičovy opery Lady Mcbeth Mcenského újezdu a filharmonie pár týdnu po premiéře chystá právě Preludia a fugy a před premiérou pak Šostakovičovu 4. symfonii. Ta má s operou podobný osud. Opera musela být poté, co ji po několika letech od premiéry v roce 1934 zhlédl Stalin, stažena. Čtvrtá symfonie na tom byla ještě hůře. Už byla nazkoušená a uvedení bylo avizováno, ale nakonec byla také stažena a samotný autor ji slyšel až po zhruba 30 letech. Navíc je klavírista Melnikov interpretací právě Šostakovičovy hudby proslulý.
Denis Kozhukhin si vybral recitál, v který tvoří jakýsi průřez dějinami klavírní literatury. Je to jeden z vítězů soutěže královny Alžběty v Bruselu, tedy té, ve které zvítězil i náš Lukáš Vondráček. Simon Trpčesky je již zkušeným matadorem, je jedním z nejobsazovanějších evropských klavíristů současnosti. Dominantou recitálu Alexandera Romanovského, který cyklus 16. října v 19 hodin ve společenském sále Domu kultury zahájí, jsou pak slavné Kartinky (Obrázky z výstavy), tedy mimořádně obtížná skladba Modesta Petroviče Musorgského. Tu slýcháme spíše v Ravelově orchestrální verzi, faktem je však to, že skladba byla původně napsána pro sólový klavír.
