Paní Libuše Nešporová patří k lidem, kteří si zaslouží naše uznání, obdiv a podporu. Před více než 30 lety se jí narodila dvojčata Jiří a Václav, kterým lékaři ve věku 1,5 roku diagnostikovali dětskou mozkovou obrnu (DMO). Tehdy paní Libuše Nešporová nasedla do nikdy nekončícího kolotoče péče o své syny. Naděje na uzdravení skoro žádné, naděje na zlepšení minimální. Od začátku se paní Nešporová o děti stará sama s energií a odhodláním, které bychom jí mohli závidět.
Jak sama říká: „S cvičením a prací kolem kluků mi nikdo nepomáhá. I medicína je v léčbě DMO bezradná, lékaři říkají jen – cvičit, tak se pohybem udržujeme, jak to jen jde,“ pousměje se smutně paní Nešporová, které se po diagnostice nemoci u dětí doslova obrátil život naruby. Řekněme, že nejmenší změnou bylo přestěhování do malé obce Výšovice u Prostějova, protože život s dvěma vozíky a pomůckami, které synové potřebovali, byl v prostějovském paneláku neúnosný. Bezbariérově upravený domek ve Výšovicích se zahradou, dvorem a bazénem, který si vykopali sami, protože zvláště Jirka vodu miluje, se ukázal být nutností, stejně jako další pomůcky, bez kterých by péče o syny, a z pohledu Jiřího a Václava život s DMO, byl mnohem složitější.
Zeptali jsme se paní Nešporové i na to, které pomůcky její rodině nejvíce pomáhají: „Mechanické vozíky jsou nutné na tábory, kam kluci jezdí, k lékařům, na výlety i na procházky do lesa. Elektrické vozíky znamenají pro kluky hlavně samostatnost a pro mě bezkonkurenční úlevu. Polohovací postel mi ulehčuje dřinu s polohováním Jiřího. A co by mi ještě pomohlo? Uvítala bych otočnou sedačku do auta,“ dodává paní Nešporová.
S ČPZP je matka dvou synů spokojená: „Česká průmyslová zdravotní pojišťovna mi okamžitě vyšla vstříc, kluci dostávají bez problémů vše, co potřebují. U předchozí pojišťovny byly stále nějaké problémy s dokumenty a doktoři i já jsme byli ze soustavného dopisování a běhání tam a zpět nešťastní,“ říká.
Při vyprávění paní Nešporové se až zastydíte nad svými, z jejího pohledu až banálními, starostmi, zejména když se jen tak mimochodem zmíní o tom, že má ještě v péči pětiletého vnuka své zemřelé kamarádky, o kterého se rodiče, sami mentálně postižení, nezvládali starat, a tak se na závěr setkání s paní Libuší Nešporovou nabízela otázka, jak to vůbec zvládá: „Někdy je to v pohodě, jindy je to těžší. Nejtěžší je bezmocnost, že už se nedá nic moc dělat. Naučila jsem se nevěřit všemu, co doktoři řeknou a pomáhá mi i Odlehčovací služba v Prostějově, kam budou kluci od února jezdit na několik dní v měsíci. A doufáme, že tam jednou budou moci i bydlet,“ uzavírá paní Nešporová své vyprávění.
Klienti s diagnózou dětské mozkové obrny nepatří do skupiny finančně nejnáročnějších, ČPZP nicméně na jejich zdravotní služby v roce 2016 vynaložila více než 46,8 milionu korun. V uvedeném roce pojišťovna hradila léčbu 1977 klientům s DMO.
Česká průmyslová zdravotní pojišťovna je druhou největší zaměstnaneckou zdravotní pojišťovnou s více než 1,2 milionu pojištěnců a 110 pobočkami po celé České republice.
Dětská mozková obrna (zdroj: www.wikiskripta.eu)
Dětská mozková obrna (zkráceně DMO) je nenakažlivé, nedědičné onemocnění, které vzniká na podkladě poškození mozkové tkáně (nejčastěji hypoxií). Je charakteristické poruchou vývoje motorických oblastí mozku nebo jejich jiným poškozením v raném stádiu vývoje. Důsledkem jsou zejména vážné poruchy hybnosti. První příznaky choroby se většinou objeví po půlroce života, kdy si rodiče všimnou zaostalého motorického vývoje.
DMO je choroba, která se nedá vyléčit. Dá se však pomocí léčby dosáhnout zlepšení podmínek a životních možností dítěte, což většinou příznivě ovlivňuje kvalitu jeho života. Lékařské pokroky posledních let a hlavně pokroky v léčbě postižených s DMO vedly k tomu, že dnes již mnozí z těch, kteří byli včas a správně léčeni, mohou vést téměř normální život. Ani dnes ještě neexistuje nějaká standardní léčba, která by byla u všech pacientů dostatečně účinná. Lékař, který léčí pacienta s DMO, je víceméně závislý na řadě specializovaných odborníků, s jejichž pomocí nejprve správně určí a stanoví individuální poruchy a pak jim přizpůsobí celý terapeutický program. V současné době probíhá také několik klinických studií na aplikaci kmenových buněk z pupečníkové krve.
