„Vyšetření se lidé nemusí bát, většinou trvá krátce a sváteční večer může pokračovat v plném proudu,” uklidňuje na úvod MUDr. Jakub Syrovátka, primář ORL Nemocnice AGEL Nový Jičín. V průběhu roku na pohotovosti tuto nepříjemnost řeší přibližně třikrát za měsíc, v posledním prosincovém týdnu je to i deset případů za den. „Štědrovečerní kapr je sváteční událost. Lidé jej většinou konzumují pomalu a uvážlivě, proto 24. prosinec většinou není den, kdy chodí s kostí v krku nejvíce pacientů. Problémem jsou spíše další dny, kdy se dojídají narychlo zbytky – někdy ve stoje u ledničky či u televize, kdy již strávník není tak obezřetný,” popisuje primář své zkušenosti.
Tradiční vánoční nehoda častěji postihne dospělé osoby, přesto se nevyhýbá ani dětem. Ty však mají velké krční mandle, a proto se jim kost většinou zapíchne na poměrně dobře vyšetřitelném místě. Zároveň ale primář Syrovátka upozorňuje, že u dětí do 10 let jsou polykací cesty obecně užší a vyšetření je proto, i z důvodu jejich nespolupráce, náročnější. „Ale výjimka potvrzuje pravidlo. Jsou velmi šikovné děti, které se nechají vzorně vyšetřit a naopak dospělí, s extrémním dávivým reflexem, který se projevuje už jen, když v ordinaci otevřou ústa,” přiznává dále.
Rybí kosti jsou většinou drobné, mnohem závažnější bývá polknutí a uváznutí ostré kosti kuřecí, vepřové či hovězí, kterou musí lékaři vytahovat v celkové anestezii pacienta. Ovšem pokud se rybí kost ze štedrovečerního kapra dostane až do jícnu, nebo se pacient s tímto problémem nedá vhodně vyšetřit, musí zdravotníci přistoupit k uspání i v tomto případě. Naopak, pokud je kost zapíchnutá do patrových mandlí, což bývá nejčastěji, pro lékaře je snadno viditelná a není problém ji během chvilky dostat z těla ven. „Méně snadné je zbavit pacienta kosti zabodnuté do kořene jazyka či oblasti vchodu hrtanu. Zde již musíme použít prodloužené nástroje a zákrok kontrolovat hrtanovým zrcátkem, popřípadě endoskopem,” říká MUDr. Jakub Syrovátka.
Ten příliš nedoporučuje pouštět se do „zaručených” domácích metod zbavení se zapíchnuté kosti, například zajíst ji chlebem. „Rozumím tomu, že to lidé dělají. Určitou logiku to má, protože pokud se kost dostane do žaludku, kyselina ji tam rozloží. Nám ovšem tyto manévry spíše práci znesnadňují tím, že si pacient posune kost dále do polykacích cest, kde, pokud se zapíchne, je její odstranění obtížnější,” konstatuje primář ORL z novojičínské nemocnice s tím, že poměrně často na pohotovost dorazí i člověk v domnění uvíznuté kosti v krku, přestože žádnou nemá. Vysvětlení je jednoduché. „Každé poranění, tedy i kostí, zanechá drobnou ranku, kterou v oblasti hltanu cítíme jako přetrvávající cizí těleso. Pokud zde kost nevidíme, pozveme raději pacienta ještě jednou na kontrolu, abychom si byli skutečně jistí, že tam kost není,” ubezpečuje MUDr. Jakub Syrovátka.
Primář na závěr přiznává, že pacienti s kostí v krku jsou většinou pokorní a již z dálky se omlouvají a nadávají na svoji nešikovnost. A někteří se dokonce s poděkováním do nemocnice vrátí, což je pro zdravotníky vždy tou největší odměnou. „Minulý rok nám tříleté dítě, po úspěšném zákroku, doneslo obrázek ORL lékaře pod vánočním stromečkem,” dodává primář ORL oddělení Nemocnice AGEL Nový Jičín.
