Jedno z nejdramatičtějších a nejslavnějších děl duchovní hudby přivádí v hudebním nastudování Marka Šedivého na jeviště Divadla Antonína Dvořáka režijní duo SKUTR – Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský. Ostravská inscenace staví nejen na síle Verdiho hudby a mimořádné úloze téměř šedesátičlenného operního sboru, ale také na obrazové stránce – propojení hudby a pěveckých partů, scénografie a sugestivního pohybu. Čtyři sólisté, mohutný sbor, velký orchestr a dvojice tanečníků vedou zápas se strachem ze smrti a hledají světlo na konci života.
Verdiho Requiem (Messa da Requiem, hrajeme verzi z roku 1875) stojí na zvláštním rozhraní duchovní hudby a hudebního divadla. Skladatel dílo zkomponoval jako poctu svému zesnulému příteli, spisovateli Manzonimu, a nezamýšlel je přímo k pravidelnému uvádění v kostelích. Mši zkomponoval v době, kdy se rozhodl už nenapsat žádnou operu (což později, jak známo, přehodnotil). Latinský text katolické zádušní mše propojil se svou schopností tvořit dramatická a divácky atraktivní operní díla. Vedle meditativních pasáží jsou tu monumentální sborové výbuchy, naléhavé sólové party a před diváky se odehraje orchestrální drama, k jehož vrcholům patří známé pasáže Dies irae (Den hněvu). Ředitel NDM Jiří Nekvasil tak s nadsázkou hovoří o Requiem jako o „nejlepší Verdiho opeře“, ale zároveň zdůrazňuje, že motivací uvést toto dílo na scénu Divadla Antonína Dvořáka byla kromě hudby také síla a úloha sboru. Sbor je přítomen na scéně téměř po celou dobu devadesátiminutového díla.
Spojnicí mezi jednotlivými obrazy je tu i pohyb – kreace dvojice tanečníků, kteří scénu po celou dobu neopustí. Choreografie Jana Kodeta navozuje v divákovi pocit, že se před ním odehrává jakýsi dramatický rodinný příběh. „Nechceme ale divákovi vnutit jediný možný výklad tohoto díla, které se zabývá podstatou člověka – jeho konečností,“ říká Lukáš Trpišovský. Smrt pro režiséry není jediným tématem Requiem. V jejich pohledu je dílo zároveň „velkou apoteózou zrození nebo přerodu“ a dialogem mezi historickým křesťanským textem a zkušeností současného člověka. Tomu odpovídá také scénografie Jakuba Kopeckého a kostýmy Simony Rybákové. Jevištní obrazy ale mají podle režisérů otevírat prostor pro vlastní asociace a zkušenosti diváka. „Skvělé by bylo, kdyby nám po představení každý divák odvyprávěl svůj příběh, který se mu odehrál v hlavě,“ těší se Martin Kukučka.
Sólistické kvarteto tvoří Luciano Mastro / Raman Hasymau (Tenor,otec dívky), Martin Gurbaľ / Josef Kovačič (Bas, otec chlapce), Veronika Rovná / Petra Alvarez Šimková / Eliška Gattringerová (Soprán, matka chlapce), Bella Adamova / Kateřina Jalovcová (Mezzosoprán, matka dívky). Tančí Jaroslava Rameš Janečková (Dívka) a Adam Rameš (Chlapec), v alternacích členové baletu NDM Viola Izzo / Giulia Schenato a Mark Griffiths / Máté Milchram.
Dirigenti Marek Šedivý a Filip Urban. Sbormistr Jurij Galatenko.
Režijní duo SKUTR (současní umělečtí šéfové Činohry Národního divadla) spolupracovalo s operou NDM už v nedávné minulosti. Lukáš Trpišovský a Martin Kukučka režírovali inscenace oper Výlety páně Broučkovy (L. Janáček, 2014), La clemenza di Tito (W. A. Mozart, rok 2016) a Julietta aneb Snář (B. Martinů, rok 2019, Cena Thálie pro představitelku titulní role Kateřinu Kněžíkovou).
