Pokud srovnáváme stav ekonomiky, potažmo průmyslu s pohádkovými lety 2003 až 2008, kdy podniky vykazovaly rekordní zisky, zaměstnanci si kupovali nové, domy, auta apod., tak je zřejmé, že současný stav oproti letům předešlým výrazně pokulhává a neustále sílí pocit nejistoty. Zakázek ubývá, a pokud se nějaké naskytnou, není jisté, že budou náležitě odměněny. V tomto trendu musí jít také firmy ve vztahu k minimalizaci nákladů, a pokud nemají dlouhodobě zakázky, pak přistupují k propouštění jak agenturních, tak i vlastních zaměstnanců.
Jestliže se ovšem na situaci podíváme z objektivního pohledu, planeta Země nemá nekonečný potenciál v množství surovin a trend vývoje není nikdy nekonečně strmý. Navíc s rostoucí životní úrovní každého z nás, stoupají také nároky na uspokojování našich potřeb a to jak stravovacích, tak také samozřejmě materiálních. Větší domy, auta, bazény, televize, to jsou dneska měřítka úspěchu, ovšem často zaplacená na dluh.
Každý z nás by rád pracoval ve slunné kanceláři pět hodin denně, které by ještě proložil pauzou na oběd a krátkou fitness přestávkou v nedaleké posilovně. Řadě z nás, se tento sen splnil, ovšem bohužel je nás příliš mnoho.
Z pohledu procentuálního zastoupení jednotlivých skupin zaměstnanců nás 60 - 70 % pracuje v oblasti služeb, 11 % v průmyslu a cca. 4 % v zemědělství. Co to znamená? Že přibližně desetina z nás, vytváří opravdové peníze a živí nás ostatní. Pouze 4 % z nás má za úkol vypěstovat pro nás potraviny. Toto číslo je tak nízké proto, že vlastně všechno přivážíme ze zahraničí. Zeleninu, ovoce, obilí, maso - naprosto vše. Je to proto, že naši zemědělci, kteří mají kvůli podmínkám Evropské unie horší přístup k dotacím, ale to je téma na mnohem delší článek.
Jaká je situace v Moravskoslezském kraji? Tisíce lidí i přes masivní útlum na přelomu milénia stále pracuje v těžkém průmyslu a firmách, které jsou na těchto provozech závislé. Mezi největší z nich patří všeobecně známý ArcelorMittal Ostrava, Vítkovice Machinery Group, TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY a Evraz. Tyto podniky se stále víceméně úspěšně pokouší bojovat s celosvětovou krizí a stále vyrábějí. Dokonce většina z nich navíc investuje nemalé prostředky do nových ekologicky šetrných technologií. Možná malou výjimkou je provoz ocelárny firmy Evraz, která se dlouhodobě potýká s nízkým množstvím zakázek a tlakem úřadů instalovat další filtrační zařízení. Na základě těchto negativních skutečností hrozí, že bude provoz ocelárny ukončen. O práci přijde řada lidí a negativně to ovlivní také výrobu nedalekého podniku ArcelorMittal Ostrava, který je pro Evraz výhradním dodavatelem surového železa.
Vzhledem k nízké poptávce je v dnešní době důležitá cena výrobků, která je v ČR oproti jiným částem světa (třeba i sousednímu Polsku) zvýšena o náklady na životní prostředí. Na pomoc měla přijít Evropská unie, která původně nabízela 40 % dotaci, ale díky kvalitní práci našeho Ministerstva životního prostředí nabídla zájemcům o ekologizace provozů dotaci až 90 % uznatelných nákladů. Praxe je ale taková, že po několikaletém procesu schvalování, není ani jednomu z průmyslových žadatelů zcela jasné, jestli vůbec nějaké peníze dostane a termín možné realizace se stále krátí.
Vize, neboli zbožné přání řady lidí, že budeme žít v prosperujícím státě s dokonalým životním prostředím se jak vidno poněkud hroutí. Je třeba si uvědomit, že průmysl živí nás všechny a ti co jej považují za jediný zdroj znečišťujících látek a trvají na jeho útlumu, budou patrně velice překvapeni po případném jeho zastavení. Snad se tak pro blaho nás ještě dlouho nestane.
Axmann Martin Nodus Ecology s.r.o. NODUS-ECOLOGY, s.r.o.