Svůj „hřích mládí“ později upravil, vycizeloval a uvedl na jeviště. Král Ubu – tato více než sto let stará hříčka právě dnes nabývá ukrutně autentických rozměrů. Otec Ubu a jeho životní družka Matka Ubu jsou suverénními hulváty, kteří uchvátí moc. Tento pár obývající stoku ze svého trůnu rozehraje obskurně ironickou hru, která ale velice přesně poodhaluje mechanismy moci a pažravost jejích uzurpátorů.
Král Ubu je aktuálním kouskem všude tam, kde se k moci dostane jedinec, pro něhož je politika především nástrojem vlastního prospěchu a mocenského boje; jedinec, jehož názory a způsoby jejich prezentace by se s vysokým postavením měly míjet, leč není tomu tak.
„Zdrojem možná byl autorův pedagog, asi některé jeho charakterové vlastnosti, ale zdroj inspirace podle mě není důležitý. Podstatné je, že vzniklo umělecké dílo, které v Ubuovi nalézá určitý archetyp. Obludně pod lupou zdeformovaný a náležitě zvětšený k ironické dokonalosti. Je to jeden z mnoha „nových“ moderních archetypů (jako my máme třeba Švejka), který velmi vypovídá o naší společnosti. Znám někoho podobného ve svém okolí – každý zná někoho podobného ve svém okolí – protože každý z nás v sobě něco podobného má,“ uvádí mladý talentovaný režisér Jan Frič, který se v Národním divadle moravskoslezském představí poprvé.
„Přítomny byly veškeré celebrity tehdejšího společenského a uměleckého světa. Autor si sám přednesl úvodní projev, hlasem úmyslně suchým, monotónním. Pak se rozhrnula opona a objevilo se jeviště, na jehož výzdobě pracovali mimo jiné Bonnard, Vuillard a Lautrec, a otec Ubu pronesl své pověstné první slovo. Vypukl strašlivý povyk, pohoršená honorace syčela, křičela, dupala, Jarryho příznivci jim nadávali, osvětlovač střídavě rozsvěcoval a zhášel světla v sále. To trvalo čtvrt hodiny. Otec Ubu zatím na scéně improvizoval divoký tanec. Pak hra konečně pokračovala, ale při každé z průpovídek otce Ubu propukala vřava nanovo. Uražení odcházeli. Normální se chechtali. Příznivci plesali.“ (Dobový záznam o premiéře Krále Ubu)
Tak to vypadalo na světové premiéře Krále Ubu v Paříži 10. prosince 1896. Premiéra to byla vskutku skandální, což Jarry, známý svými výstřelky a mírně řečeno „nepravidelným způsobem života“, uvítal.
„My podobný skandál nečekáme, světová divadla už od té doby zažila mnoho večerů ještě divočejších a současného diváka jen tak něco nerozhází. To ovšem neznamená, že by Král Ubu ztratil něco na své aktuálnosti. Změnila se sice doba, leč mocní tohoto světa zůstávají stále stejní. Můžeme se tedy chechtat Králi Ubu a vidět za ním naši politickou ‚elitu‘, ale můžeme se také chechtat s Králem Ubu a vidět za ním sami sebe, ano, i sobě se můžeme chechtat,“ doplňuje dramaturg Marek Pivovar.
Inscenační tým doplňuje dále výtvarník scény Nikola Tempír a výtvarnice kostýmů Anna Forstová, která oblékne do hávu titulní role Davida Viktoru, přidá jeho manželku Matku Ubu Ladu Bělaškovou, Kapitána Obrubu Vladimíra Poláka, mstitele Hromoslava Ivana Dejmala, Královnu Rosamundu Annu Cónovou, Krále Václava Jana Fišara, Cara Alexeje Tomáše Jirmana, vladařovy nohsledy Tyčku a Sloupa Jiřího Sedláčka a Davida Janoška, jakož i mnoho dalších.
Premiéra se uskuteční 7. dubna 2016 v 18.30 hodin v Divadle Antonína Dvořáka.
JAN FRIČ Pochází z Košíř. Spící člen Společnosti doktora Krásy. V DISKU v roce 2007 uvedl Kaltesland a v roce 2011 v Divadle Na zábradlí Orestka. Pravidelně spolupracuje s A studiem Rubín, Divadlem Na zábradlí, spolkem Masopust, Strašnickým divadlem, Klicperovým divadlem, Městským divadlem Kladno a Divadlem na cucky, režíroval mj. rovněž v Divadle F. X. Šaldy Liberec, HaDivadle či v Divadle Petra Bezruče. U jeho divadelní kolébky stály tyto sudičky: Magdalena Pospíšilová (Dětské divadelní studio Divadla Labyrint), Petr Lanta (Společnost doktora Krásy), Deml s Čepem a Pitínským (inscenace Sestra Úzkost), Nebeský s Ulrichovou (DAMU), Doubravka Svobodová (Zábradlí), Kraftwerk, Filip Topol a Rybnikov s Vozněsenským. Dále pak doporučuje sledovat tvorbu Chemického divadla pod vedením Vojtěcha Bárty, především Šimona Krupu, lidí kolem bývalé Eliadovky (S.P.E.K., Kartel, Kolonie, Lachende Bestien...), Ivana Buraje, Štěpána Pácla, Ondřeje Novotného a Vladimíra Holana. Chtěl by dělat divadlo o básnících, z veršů, jehož tématem by byla poezie samotná.
