K úspěchu celé akce pomohli záchranáři, hasiči i policisté z několika organizací.
Jakub Ladno, záchranář a autor projektu: „Zúčastnit se vlastně může kdokoli, veřejnost může vlastně přijít, vyzkoušet si na první figuríně a potom vlastně může s námi pokořit český i světový rekord. Je to zaměřené na lidi, na veřejnost a všechny záchranné složky IZS.“
Martin Henč (ANO), starosta Bruntálu: „Tato akce by měla ukázat lidem, že každý by měl umět resuscitovat a každý by si měl vyzkoušet, co to obnáší, protože určitě nikdy nevíme, jestli někoho z nás může taková situace potkat, že můžeme zachránit lidský život.“
Akce byla odstartována hned v ranních hodinách a měla svá přísná pravidla.
Jakub Ladno, záchranář a autor projektu: „My jsme specifičtí v tom, že v podstatě děláme na jedné figuríně a děláme to nepřetržitě 24 až 26 hodin. Jeden člověk mačká 2 minuty a ve dvojici se střídají 2 a 2 minuty a celkově je to vlastně 20 minut. Napadlo nás to proto, že chceme udělat i osvětu veřejnosti, aby se nebála poskytovat první pomoc.“
S fyzickou i psychickou zátěží pomáhali záchranáři z celého regionu a využívali i svých zkušeností z praxe.
David Friedel, záchranář: „My prioritně sloužíme jako VZS na Hartě na základně v Mezině. Když jedeme na tu službu, můžeme sokoli potkat. Když potkáme autonehodu nebo nějaké bezvědomí, tak samozřejmě tu první pomoc poskytneme také a dovoláváme si ZZS na pomoc.“
Jakub Ladno, záchranář a autor projektu: „Byli jsme svědky dopravní nehody, kdy jsme museli jako členové Vodní záchranné služby, když jsme jeli v jedné akce, tak jsme resuscitovali mladého muže. Kdy jsme v podstatě z auta vyběhli a pomáhali jsme záchranné službě. Takže i tohleto máme vyzkoušené.“
Sabina Šindlářová, záchranářka: „Určitě je to náročná fyzická aktivita. Člověk, čím má lepší fyzičku, tak tím jednodušeji mu to jde. My patříme obě dvě do oblastního spolku ČČK v Opavě.“
Michaela Moravcová, záchranářka: „Určitě udržet nějaké to tempo i tu hloubku po celou dobu. 100 až 120 stlačení za minutu, 5 až 6 centimetrů.“
Tomáš Herman, záchranář: „Mohou se s námi lidé setkat vlastně na různých sportovních akcích, kulturních akcích, kde sloužíme jako zdravotnické dozory a zajišťujeme právě provoz těchhle akcí, dále vlastně školíme první pomoc v našem okrese převážně a potom vlastně fungujeme při zajišťování nějakých neštěstí, jako například teď při povodních.“
Celý pokus probíhal ve sportovním centru a na jeho regulérnost dohlížel i pověřený rozhodčí.
Antonín Koky, provozovatel areálu: „Tady vám můžu nabídnout squash, dvě dráhy, máme tady bowling, badminton, volejbal, florbal, nohejbal, basketbal. My tady působíme od roku 2003, to založil můj děda Anton Koky, držíme se a jsme rádi, že to funguje.“
Kamil Beinhauer, rozhodčí: „Ta krabička hlídá, jestli se provádí ta resuscitace správně, pokud ne, tak svítí kontrolka červená, pokud to je správně, tak svítí kontrolka zelená a samozřejmě to funguje i na ambu-vak nebo na umělé dýchání.“
7 hodinové úsilí nakonec znamenalo pokoření českého rekordu, po dalších 10 hodinách padl i ten světový díky dobrovolným a krajským hasičům, policistům i veřejnosti.
