Noc v muzeu ve Flemmichově vile
Městské muzeum v Krnově patřilo tradiční akci Noc v muzeu aneb Muzeum pro každého
Letos se uskutečnil už 8.mý ročník a vůbec poprvé se konal jak na zahradě Flemmichovy vily, tak i v jejich výstavních prostorách.
Letos muzeum připravilo téma, jak funguje muzeum. Návštěvníkům tak chtělo přiblížit veškeré své činnosti.
Ivana Zajícová, vedoucí muzea: „Jednak samotnou sbírkotvornou činnost, muzejní činnost, galerijní činnost v podobě vlastně dnešní vernisáže, ale i že vlastně pořádáme koncerty pro dospělé i dětské diváky v podobě vlastně programu na zahradě Flemmichovy vily.“
Petra Manczalová ředitelka MIKS Krnov: „Vždycky využíváme zahrady tady Flemmichovy vily akorát letos jsme se rozhodli, že nevyužijeme pouze zahradu, ale i vnitřní prostory, výstavní síň, protože hodně návštěvníků tyto prostory neznají, ať už jsou tu hodně dlouho.“
Zatímco zahrada muzea patřila hudbě, tanci a občerstvení, uvnitř si děti i dospělí mohli prohlédnout například výstavu Fenomén Merkur. Na galerijní a výstavní činnost poukázala také vernisáž výstavy fotografií.
Anketa, návštěvníci muzea
„Já mám rád vláčky a s nimi něco doma stavím. Moc se mi tady líbí ten vláček.“
„Kamarádka mi řekla o této akci, že bývá pravidelně a že bývá moc hezká, moc fajn, takže s dětmi jsme přišli, ať se pobavíme.“
Štěpán Mikulka, vystavující fotograf: „Na této výstavě můžeme shlédnout asi z 10ti zemí fotografie. Všechny fotografie mají za sebou samozřejmě příběh a např. u toho šakala je to tak, že jsme s kamarádem zapadli dá se říct v rákosovém moři. V jeden okamžik to vypadalo velmi bledě s náma, čili ten šakal jakoby v těch filmech, jak už to tak bývá s vlky, tak se tak díval, jako co tam děláme.“
Muzeum představilo i svou bohatou sbírku. Tu návštěvníkům hravou formou přiblížily historické osobnosti Krnova.
Convall Spatzier, cestovatel, syn slavného krnovského lékárníka Johanna Spatziera: „Návštěvníci tu mají několik předmětů, které spolu zdánlivě nesouvisí a budou se přiřazovat dvojice, které k sobě podle nějakého klíče náleží.“
Marie Anna Kinzer, manželka ředitele muzea: „kdyby nebylo právě práce pana Kincera a podpory jeho manželky, to jsem já, tak by určitě muzeum neexistovalo a nemělo tolik sbírek, co má. Mám tady nachystáno pro děti i pro dospělé části, které se skládají ze sbírky pana Kincera, aby ty děti si vyzkoušely, aby zjistili, k čemu co sloužilo.“
A v muzeu se promítaly i dokumenty a nechyběla ani herna pro děti.
