Šibenice, morbidní nástroje pro "vykonání spravedlnosti", měly v minulosti hned několik podob. Zděné a dřevěné, pro jednoho, pro dva, ale i pro čtyři hříšníky.
Rozsudek smrti padal až do osmnáctého století za vraždu nebo krádež náboženských předmětů. Dva z mnoha trestných činů, za které se dnes člověk dostane za mříže. Ivan Žurovec, mluvčí PČR FM říká: "Za trestný čin krádeže může dostat pachatel u soudu, pokud je to v milionech, i dvanáct let. Za trestný čin vraždy je trestní sazba deset až patnáct let, nebo je možné udělit i výjimečný trest."
A co si myslí o současných trestech obyvatelé Frýdku-Místku: "Za vraždy jsou někdy menší tresty než za ty krádeže." "Smrt za smrt." "Tresty jsou dnes mírné", shodují se.
Až do 18. století ale byla za oba tyto delikty šibenice. A ve Frýdku byla právě na tehdejší periferii města, v lokalitě, kterou každý místní zná jako Vršavec. Popravy se konaly zhruba jednou ročně a byly doslova společenskou záležitostí. Historik, Petr Juřák vysvětluje: "Smrt sice potkávali každý den, lidé umírali na různé nemoci, ale to byla jiná událost. To byla poprava."
Že není šibenice jako šibenice dokazují i naše fotografie. Dělaly se pro jednoho, dva, tři nebo čtyři odsouzené. Pokud jich bylo ještě víc, využili tehdejší obyvatelé strom. "Ta šibenice, která byla stálá, na kterou se dali pověsit až čtyři lidé, ta měla zděnou podezdívku."
Do Frýdku dojížděl kat až z Českého Těšína, protože ne každé město si ho mohlo dovolit.
