Uplynulo již 72 let od strašné události, která stála život 36 mužů, kteří žili v Životicích a okolních obcích. Kulka čekala na každého, kdo se nedokázal prokázat dokladem, že je německé národnosti. Vzpomínat přišla k památníku také paní Vanda Gwozdzová. Bylo jí teprve pět let, když gestapáci zabili Josefa Krainu, jejího otce.
Vanda Gwozdzová, pozůstalí rodinní příslušníci: “Tatínek byl na nočním směně, čekali jsme, že se vrátí domů. Potom, co Němci byli u nás, se šla mamka zeptat sousedů a oni říkali, že slyšeli za lesem výstřel. Šli jsme se tam podívat a on tam ještě ležel”.
Na den plný krutosti, žalu a pláče každoročně vzpomíná také paní Jana Chrapková. Ve čtrnácti letech si dobře uvědomovala, co se děje. Ženě gestapáci zavraždili strýce.
Jana Chrapková, pozůstalí rodinní příslušníci : “My jsme byli s maminkou doma, a když se to stalo, tak jsme se šli podívat ven. To bylo strašné. Všude gestapáci. Utekli jsme, protože by nás určitě také zabili”.
A proč vlastně vyhaslo tolik nevinných životů? Brutální akce gestapa byla odplatou za přestřelku, k níž došlo o dva dny dříve v životickém hostinci Isidora Mokrosze, mezi příslušníky gestapa a partyzánkou skupinou Kamińského. Smutné je, že nikdo z obětí neměl nic s partizánskou skupinou ani s přestřelkou společného.
