Michaela Macejková, organizátorka akce: “Rozhodla jsem se proto, protože v MSK jsou tyto akce málo. A je třeba ukázat, že i my pejskaři, chceme s těmi psy pracovat."
Petr Wala, organizátor akce: "Účast nás mile překvapila, když se dělal takový nultý ročník, to dělala sama Míša, tak tam bylo asi deset lidí s pejskama. Teď jsme to trochu pustili mezi běžce, kteří běhají volně i bez psů, ale asi ty pejsky mají také, protože přišlo hodně ne jen přes canicross běžců, ale i tak je nás přes šedesát, takže dnes to bude velká smečka.”
Anketa: “Těším se úplně úžasně, protože je to naše premiéra tady s pejskem. Ještě nikdy jsme neběželi takový krátký závod. Trošku jsme trénovali, ale uvidíme, jaké to bude. Pejsek by měl táhnout. Máme na to takový postroj a expanderem jsme spojení. V podstatě celý závod by nás měl táhnout. Ten pejsek, by měl být vepředu, neměl by být vzadu, ani na boku.”
Canicrossové závody mají svá pravidla. Pes by nikdy neměl být za běžcem ani vedle něho.
Michal Tomanek, soutěžící: “Těšíme se moc, je to perfektní nápad, protože tady v okolí celkově i v Moravskoslezském kraji toho moc není. Většina těch canicrossových závodů je na Moravě a hlavně v Čechách, takže perfektní nápad. My se účastníme spíše delších tratí o délce 20 až 30 km a já osobně pořádám dva závody v dogmaratonu, které jsou součástí mistrovství republiky. Takže jsem tady jako pořadatel i jak závodník. Taková trať je pro mě to nejhorší, co může být, protože je třeba to běžet naplno a my jsme zvyklí chodit do kopců a běhat z kopců nebo rovinky. Takže tady jsou jiní adepti na první místa, kteří se věnují canicrossu, což jsou tratě od 3 do 7 kilometrů.”
Nejrychlejší dvojici se podařilo doběhnout do cíle za necelých třináct minut. Na všechny účastníky čekala medaile.
