Na 20 sportovců z různých měst si své dovednosti přijelo vyzkoušet na jarní turnaj, který se konal v církevním středisku Don Bosko v Havířově. Pořadatelem byl domácí Help klub. Na soutěž přijela i Julie Janická z Karviné, která se Bocci věnovala i závodně. Nejvíce prý záleží při hře na souhře s rampařem.
Julie Janická, Karviná: „Baví mě to. Je to hra, která nám dá možnost zahrát si sport, protože nic jiného pro vozíčkáře jako jsem já neexistuje. My máme slabé ruce, nemůžeme házet. Ruku si ani nezvednu, ten rampař je velmi důležitý."
Za nově vzniklý havířovský tým Apropo hrál Jiří Michlfeit. A dařilo se mu.
Jiří Michlfeit, Havířov: „My tady začínáme. Ještě jsme nehráli, přišli jsme to na turnaj zkusit hlavně. Mě to baví, líbí se mi to, asi bych chtěl v tom pokračovat."
Milan Svojanovský, Sedliště: „Byl to náš první zápas dnes. Jirka vyhrál 6:1. Byl šikovný. Tady jsme na přátelském turnaji, kde hrají všichni účastníci společně, bez rozdílu kategorií. Jirka je tady jeden ze tří vozíčkářů s rampičkou, kteří tady jsou."
Hru podobnou petangue do Havířova přivedla zakladatelka a vedoucí Help klubu Jiřina Nevrlá. Boccia se ale nedá hrát bez asistentů, bohužel v Havířově je dobrovolníků málo.
Jiřina Nevrlá, vedoucí Help klubu: „Asistovat musí rodiče. I když jsme se několikrát snažili sehnat asistenty z řad studentů tady třeba z blízké školy střední, tak se nám pořád v tomto směru nedaří. Všechno nám jinak funguje, máme rampy, máme sady, kvalitní, máme tělocvičnu."
Jeden z asistentů přijel až z Olomouce. Nezúčastňuje se takových akcí pravidelně, ale má z toho radost.
Petr Kalman, asistent z Olomouce: „Jsem potřetí. Jednou jsem byl s děckama z ostravské Brány na táboře a zúčastnil jsem se tady podzimního turnaje, co se tady odehrál."
Jiřina Nevrlá, vedoucí Help klubu. "Ta Boccia je kouzelná v tom, že jim vlastně ohromně zvedá sebevědomí. Moje dcera třeba může říct, já dnes nemůžu, já mám dnes trénink. Oni mají velmi málo možností se mezi sebou poměřovat, protože jsou opravdu hendikepovaní. A i ti co mají velmi těžké postižení, tak vlastně mohou s někým soutěžit a mohou být i třeba lepší."
Jak jsme se dověděli, v Bocci se hraje už i první liga.
Martin Kučera, spoluorganizátor turnaje: „Já tady ty turnaje dělám, hlavně pro ty, kteří se nemohou dostat tak daleko a pro ty, kteří třeba jsou v uvozovkách na Boccu příliš zdraví. Protože Boccia je pro lidi s největším postižením. Ti zdravější třeba mohou dělat atletiku, lukostřelbu, šerm."
Diváci, především z řad rodičů samozřejmě své hráče povzbuzovali.
Anketa, rodiče: 1. „Dcera se jmenuje Veronika a chodí trénovat každou středu tady s děckama a lidma, co se o to zajímají a mají to rádi." 2. „Je to super, protože alespoň něco se dělá pro tyto děti a dospělé s tímto postižením a pobaví se tady. Fandím tomu." 3. „My jsme z Ostravy-Poruby. Trénovat chodíme málo a tady je to úžasné. Já to beru, děcka se hodně pobaví a poznají alespoň nové. Určitě to nemá chybu."
