Učitelé z bezbariérové Základní školy U Lesa přichystali pro své žáky praktickou ukázku toho, jak se žije zrakově postiženým lidem. Společně s karvinským Tyflocentrem připravili několik stanovišť, kde děti plnily různé úkoly se zavázanýma očima.
Světlana Marcolová, speciální pedagog školy: "Aby si vyzkoušely, jak se těmto lidem žije, ale také aby se naučily, jak by jim mohly pomoci a trochu jim ten život usnadnit. Probíhalo to pomocí dílen, každá třída měla časový harmonogram a se svou třídní učitelkou navštěvovala jednotlivá stanoviště, kde se naučily různé praktické věci."
Děti si například vyzkoušely základy chůze a prostorové orientace se slepeckou holí.
Anketa, žáci ZŠ U Lesa: 1. "Mají to hodně těžké. Nezávidím jim tedy."
Také se naučily, jak nevidomého správně vést.
Anketa, žáci ZŠ U Lesa: 1. "Vedl mě špatně, protože se mnou nemluvil." 2. "On spadl, jak jsme dělali slalom." Čí to byla vina? "Moje." Jak to? "Protože jsem ho vedl špatně."
Na dalším stanovišti se děti seznámily s kompenzačními pomůckami a zahrály si i stolní hry pro nevidomé či stolní tenis s ozvučeným míčkem.
Anketa, žáci ZŠ U Lesa: 1. "Ty pomůcky jim pomáhají k tomu, aby věděli, jaké si mají vzít léky, co je za den jestli je večer nebo ráno." 2. "Hrálo se mi dobře, ale špatně se to hledalo."
Ani obyčejné stolování se neobešlo bez menších komplikací.
Anketa, žáci ZŠ U Lesa: 1. "Bylo to těžké to nalít, ale nakonec se mi to podařilo." 2. "To bylo dobré, nejlepší ze všeho. Akorát jsem to trošku vylila."
Světlana Marcolová, speciální pedagog školy: "Myslíme si, že to bylo docela náročné, ale motivující a ty děti se toho hodně dozvěděly."
Děti měly také možnost besedovat se zástupci karvinského Tyflocentra. Konkrétně s paní Jelínkovou, která je nevidomá od svých 39 let.
Darja Jelínková, nevidomá: "Děti jsou hodně zvídavé, zajímá je všechno od pejska až po umytí vlasů třeba."
Podle paní Jelínkové je chvályhodné, že školy své žáky se životem postižených osvětovou formou seznamují.