Dříve narození jistě pamatují, že březen býval každoročně měsícem knihy a na nové tituly se každý čtvrtek stávaly u knihkupectví fronty. Březen se ovšem v mezičase změnil na měsíc internetu, místo knih kupujeme dívídíčka a klasické čtení většině z nás už pomalu nic neříká.
Marta Orszulíková, vedoucí knihovny Stonava: "Je fakt, že čtení si každý nese z domova. Nikdo se čtenářem nenarodí, to my je musíme naučit, ať doma, ve škole, nebo tady v knihovně."
Elen Wawrzyková, učitelka ZŠ Sronava: "My se snažíme děti pořád vést k tomu, aby hodně četly, děláme pro to úplně všechno, dokonce jsme zařadili i do výuky návštěvu knihovny a jednou měsíčně sem chodíme."
K dětem se přidávají také rodiče. Knihovna má každému co nabídnout a málokdy se stane, že vás paní knihovnice pošle domů s titulem, který vám nesedne. Výběr té správné knihy totiž dělá čtenáře čtenářem.
Anketa, žáci ZŠ Stonava: 1. "Ráda čtu o princeznách a takové ty srandovní knížky, třeba." 2. "Já nejraději čtu pohádky." 3. "Asterixe a Rychlé šípy."
Halina Raszyková, obyvatelka Stonavy: "Dětem se má číst a hlavně nás to baví. Jsme spolu a máme pak takový bližší kontakt."
Ideální je, když si s dětmi čtou i rodiče. To usnadní i dvoujazyčná kniha "Zde se žije bezstarostně", která vyšla k nedožitým devadesátinám autora Josefa Ondruše. Sbírka regionálních pověstí je určena všem generacím a je srozumitelná jak Čechům, tak Polákům.
Marta Orszulíková, vedoucí knihovny Stonava: "Mnohdy jsou rodiny smíšené, prarodiče mluví polsky, děti chodí do české školy nebo opačně a myslím, že právě ta kniha jim pomůže najít něco společného, že mají možnost sednout si společně, přečíst a porozumět, když vnukovi čte dědeček nebo babička."
V knihovně tentokrát předčítala paní učitelka a bylo to prima. Tak to zkuste i u vás doma, děti vám budou za společné chvilky nad knihou vděčné.
