Posádka boeingu si z pravidelné linky Praha-Tokio nalétla k mezipřistání na mezinárodním letišti ve Stonavě, aby tam vysadila vzácného pasažéra, jaro. Slavnostního přivítáni se ujaly mažoretky.
No a pak už jaro začalo z kufru vybalovat všechno, co k němu patří. Na parketu se najednou objevil zajíček, poletovala včelka Mája, připlazili se ještěři, podle skal vodník zatleskal, a aby mu nebylo smutno, společnost mu dělali rytíři, princezny i bílá paní. O slavnostní tabuli se pohotově staral kuchař, který nezapomněl ani na velký kornout zmrzliny. Jarních surovin se mu sice nabízelo víc, ne všechny ale byly poživatelné.
Muchomůrka: "My muchomůrky už rosteme, ale nesmíte nás trhat."
Motýl: "Já jsem byl celou zimu zakuklený a teď, když je jaro, se ze mě vylíhnul takový motýl."
Kytka: "Zima už je pryč, protože my kytky kveteme."
Žabák: "Já jsem rád, že už je sluníčko, že se můžu koupat v rybníku."
Pro nás lidi je sice rybník ještě moc studený, ale důvod k jarním radostem máme také.
Kraslice: "Já se těším na Velikonoce a chtěla bych dostat takovou kraslici, jako mám na těle."
Jaro už je opravdu tady a jeho nejhezčí svátky, Velikonoce, na sebe nenechají dlouho čekat.